Ne všechny vzpoury mění dějiny. Některé proměňují pouze způsob, jakým se díváme. Odehrávají se téměř nepozorovaně – v pozornosti, v trpělivosti, v rozhodnutí neztratit citlivost vůči světu. V čase, který upřednostňuje rychlost, hlasitost a jednoznačnost, se křehkost stává tichou formou odporu. Ne jako slabost, ale jako schopnost vnímat, uchovat a znovu objevit to, co snadno mizí. Rivolte fragili je prostorem, kde se tato křehkost stává tvůrčí silou.
Výstava sklářských děl Anny Polanské a velkoformátových maleb Tomáše Plesla v Galerii Kuzebauch představuje dvě odlišné umělecké cesty, které se setkávají v jednom prostoru zkušenosti. Nespojuje je stejný jazyk ani podobnost formy. Spojuje je dlouhodobě sdílený čas – každodennost, rozhovory, mlčení, pohyb mezi ateliérem a domovem. To, co vzniká v práci jednoho, se nenápadně dotýká práce druhého.
Jejich vzájemnost nevzniká až před očima diváka. Je přítomná dříve, než jsou díla vystavena. Je ukryta v rytmu práce, ve způsobu pohledu, v paměti společně prožitých okamžiků, ve sdílené citlivosti pro stejné impulzy, v zaujetí, opravdovosti i poctivosti přístupu.
