„Pro sklářského výtvarníka nemusí být vždy důležité, jakou technologii použije, ale to, jak s ní naloží, je zásadní vždy. Umění bez řemesla je jen do sebe zahleděnou exhibicí,“ říká kurátor výstavy Petr Nový. „Kdo se sklu věnuje tak intenzivně a dlouho jako Jaroslav Bejvl, dobře ví, kdy si s tímto živým materiálem šeptat a kdy na něj zvýšit hlas. Ví, že s ním musí za každých okolností mluvit – práce se sklem je dialogem, ne samomluvou povýšence,“ dodává.
Výtvarník a designér poprvé použil metodu rozfukování předlisovaných tvarů před dvěma lety u svítidel MUUTOS pro Preciosu. „V Desné jsou obrovské archivy kovových forem, které jsou staré osmdesát, sto let, a jsou jich tam tisíce. Tam mě napadlo transformovat sklo skrze staré formy do nových tvarů,“ vzpomíná autor. Výroba vystavených objektů vypadá následovně: sklář předmět vytvaruje v kovové formě pomocí sklářské píšťaly. Bejvl jej pak z formy vyjme a začne do něj znovu foukat, čímž se jeho tvar deformuje, mění a nabývá na objemu, zatímco původní vylisovaná struktura zůstává stále patrná. Po vychladnutí se pak objekty v dílně brousí a leští.
Forma a vetřelec (foto: Petr Holman)
Touto cestou vznikají svébytné výtvarné předměty, u nichž přiznává náznak původního tvaru jako projev uznání Václavu Hanušovi, jednomu z nejlepších českých sklářských designérů. Podobně, jako Bejvl použil Hanušovy formy z 60. a 70. let, navazoval i Václav Hanuš na své předchůdce. „Hanuš našel ve sklárnách v Desné formy z 20. a 30. let 20. století, které patřily tehdy již neexistujícím firmám. Začal je znovu používat a některé tvary upravil vložkami. Jeho vlastní návrhy z 60. a 70. let dnes nápaditě využívá Bejvl,“ říká Nový.
Podle Nového, který byl jako kurátor u samotného vzniku idejí i jednotlivých objektů, se autor z technologického hlediska vydal proti proudu času, a vytvořil tak svébytné umělecké dílo, které rozvíjí a zároveň ctí um průmyslových návrhářů. „Je to invenční, sebevědomý, a přesto pokorný přístup člověka, který ví, co je sklo zač,“ dodává. Bejvlův respekt k tradičnímu řemeslu zřejmě vychází i z jeho zkušeností během studia na Střední uměleckoprůmyslové škole sklářské v Kamenickém Šenově, která je svého druhu ve světě nejstarší. Autorův otec, výtvarník a medailér, Jaroslav Bejvl, který v dnešním závodě Preciosy v Šenově začal pracovat jako návrhář svítidel už v roce 1962, práci svého syna během vernisáže shrnul stručně: „Dobré to je.“
MUUTOS Amber, ručně tvarované sklo, 2014, výška 60 cm a Transformace 22595, ručně tvarované sklo, 2015, výška 55 cm (foto: Hana Kronďáková)
Výstava RE-FORMY je přístupná od pondělí do pátku od 12 do 22 hodin, vstup je volný. Galerii Kuzebauch v Říčanově ulici č. 19 založila před třemi lety společnost Happy Materials. Nachází se v zrekonstruovaných prostorách krámů v domě z první republiky, kde zároveň sídlí i Knihovna materiálů matériO. Program galerie Kuzebauch je propojen s činností knihovny, zaměřuje se na výstavy materiálů nebo děl designérů a výtvarníků, kteří zajímavým způsobem s materiálem pracují. Přehlídku ateliérového skla mladší a střední generace pro Galerii Kuzebauch připravuje od roku 2013 kurátor Petr Nový z Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou.
