Co všechno je součástí činnosti cirkulárního spotu Sto.re?
TK: Pro mě je základem prodejna. Snažíme se v ní ukázat, že věci z druhé ruky nemá smysl vyhazovat, ale je možné je točit. Když je lidé přinesou do re-use centra, dostanou se odtud k někomu jinému domů. Pokud to není nábytek, ale nějaká drobnější věc, tak ji může člověk jednoduše přinést kdykoli v otvírací době. Nábytek lze také darovat, ale jen po předchozí domluvě. My věci protřídíme, zjistíme, zda nejsou rozbité, umyjeme je, případně opravíme a vystavíme k prodeji.
Rádi si s věcmi i více hrajeme, některé jen drobně opravíme a necháme je v původním stavu, ale některé kousky výrazněji redesignujeme. Přijde nám důležité lidem ukázat potenciál, co všechno můžou s věcmi dělat, že mohou dobře sloužit v moderním interiéru. Zároveň chceme mít celou škálu, včetně levnějších kousků, proto některé necháváme v původním stavu. Máme široký sortiment, prodáváme i látky, pokojové rostliny, které zachraňujeme ze zahradnictví, kde by jinak odkvetlé rostliny vyhodili. Nepřijímáme jen knihy a oblečení.
Další součástí naší činnosti jsou kurzy, čímž jsme mezi re-use centry vcelku unikátní. Lidem umožníme si vybraný kousek opravit sami, zároveň se naučí řemeslo a je to také určitá terapie. Nabízíme kurzy základů renovace nábytku a čalounění. Na takovém čalounickém kurzu si zájemce udělá buď dva sedáky od židle, nebo křesílko bez pružin. Kolega pořádá ještě kurz základů práce se dřeven, kde si člověk vytvoří poličku a naučí se pracovat s různými nástroji. Chtěli bychom nabídku rozšířit o rukodělné workshopy, které budou zaměřené na recyklaci nějakého materiálu.
V říjnu se představíte na Designbloku. Jak bude vaše prezentace vypadat a na co se především zaměříte?
TK: Bude to takový pokojíček, který bude rozdělený na dvě půlky. V levé polovině uvidíte, jak pokoj vypadal původně, takže to bude takový retro interiér. Ve druhé půlce budou věci opravené, chceme ukázat potenciál těch předmětů, takže je výrazně předěláme. Mezi oběma částmi bude jasná linie. Chceme ty věci zásadně redesignovat, aby lidé viděli, kam až se dá jít. Že nejde jen o to nábytek přetřít, ale je tam víc možností, co vyměnit či přidat, aby vznikl úplně jiný typ nábytku. Třeba u křesla můžete vyměnit područe, na komodě udělat textury. Chceme si s tím hodně hrát a ukázat lidem různé možnosti. Některé věci budou zdvojené, ale třeba na jídelním stole bude řez přímo na tom jednom kousku, kde část bude redesignovaná a část ne.
Žádné re-use centrum zatím na Designbloku nebylo, takže pro nás to je velká výzva a šance dát vědět nějaké jiné skupině lidí, že takové místo existuje. Chceme rozšířit povědomí nejen o nás, ale i o tom, co všechno se dá se staršími kousky udělat.
Je pro vás využití renovovaných starších kousků přirozenou součástí designu interiéru? V čem ho může oživit?
MC: Baví mě, když je v interiéru mezi moderním nábytkem něco starého, co tam vynikne. Nechtěl bych si vybavit byt jen starým nábytkem, ale smíchat to s moderním nábytkem, masivním dřevem a podobně, to dodá interiéru úplně nový vibe.
TK: Mám to podobně, dalším směrem, kterým bychom v budoucnu chtěli jít, jsou udržitelné interiéry. Právě tam funguje kombinace starého s novým. Buď do interiéru umístíte nějaký designový opravený retro solitér. Nebo si třeba koupíte starý byt, ve kterém je vybavení. Vy ho nemusíte vyhazovat, můžete ho předělat a ten interiér může vypadat hodně dobře. Celé to pak působí více osobitě.
Jaké vyřazené kousky vám lidé nosí nejčastěji a kdo je nejčastějším dárcem? Kdo je naopak typický zákazník?
MC: Po darování je poptávka lidí, kteří vyklízejí své nemovitosti, byty po rodičích či prarodičích. Těch věcí jim bývá líto a chápou, že když mohou dál sloužit, je škoda je vyhodit. Větší objem dávají spíše starší lidé, třeba padesátníci i starší. Chodí ale darovat i mladší lidé, ale spíše nosí menší množství věcí, které už doma nepotřebují. My dbáme na to, co se tu vystaví, aby ty věci byly hezké a funkční.
Nakupovat sem chodí spíše mladí lidé, buď je baví udržitelnost, nebo je zajímá vintage a baví je tu lovit zajímavé kousky. Chodí sem i senioři, ale ti spíše vzpomínají, co všechno měli doma. Ale stane se třeba, že si tu nějaká stará paní doplní do sady hrnek, který se jí doma rozbil.
Mají lidé zájem o redesignované kousky, nebo si chtějí nábytek spíše opravovat sami?
TK: Lidé podle mě více koukají po opravených věcech, ale často rozhodne cena, práce a materiál něco stojí. Takže si nakonec člověk spíš odnese věc v původním stavu. Přesto už dnes lidé více koukají po tom, aby věci byly v dobrém stavu, i když je v tom původním. Co pak s takovou věcí kupec udělá, to my už nedohlédneme…
MC: Hodně záleží také na typu nábytku, některé věci stárnou do krásy. Třeba u dřevěných nečalouněných židlí, jako jsou ty od firmy Thonet, je patina spíše plus.
Jaký je zájem o kurzy? Vracejí se k vám jejich účastníci s tím, že si chtějí pořídit další nábytek, který si pak sami opraví?
TK: O kurzy je vcelku stabilní zájem. Zároveň se často stává, že se lidé vracejí. Buď chtějí oba kurzy, renovaci i čalounění. Nebo si na kurzu opraví jedno křeslo a po čase se ozvou, že by si chtěli opravit ještě druhé.
MC: Na kurzech lidé také často přicházejí na to, kolik je za renovací práce. Pro spoustu lidí je to nepředstavitelné, někdy se diví, proč je ta věc tak drahá. Je tam i edukační rozměr v tom, že vidí, jak dlouho trvá nějakou věc opravit…
