► Zpěvačka Melanie De Biasio v Praze: hudba z hedvábí, kašmíru, sametu a dřeva

Nebývá příliš časté, abychom v našem magazínu psali o hudebních událostech – blížící se lednový koncert belgické zpěvačky, flétnistky a skladatelky Melanie De Biasio nás ale přiměl udělat výjimku. Svou hudbu inspirovanou tvorbou Niny Simone a Abbey Lincoln totiž De Biasio ráda přirovnává k různým materiálům.

V Belgii patří k předním jazzovým osobnostem, jazzové označení ale používá velice oparně: odsuzuje povrchnost a výrazová klišé, ke kterým tíhne řada vokalistek tohoto žánru, a ve svém projevu usiluje o syrovost a autentičnost. V roce 2013 vydala album No Deal – 21. ledna je představí v žižkovském Paláci Akropolis.

Koncert se koná v rámci přehlídky EuroConnections a zpěvačka jím zahájí festival Spectaculare, který přiváží do Prahy hudebníky vyhýbající se klasickému žánrovému rozvrstvení. Při popisu své hudby používá zpěvačka častěji namísto obvyklých stylových označení jen klíčová slova: v případě CD No Deal to jsou echo, fialová barva a světlo. A k nim uvádí čtyři materiály, ze kterých jako by bylo album poskládáno: kašmír, hedvábí, samet a dřevo. „Má hudba je hodně vizuální a taky hmatová. Svým spoluhráčům obvykle popisuji spíše obrazy a různé materiály než technické poznámky. V jazzu mi v minulosti vytýkali, že moc neimprovizuji, ale pro mě je interpretace velice zvláštním způsobem improvizace. Když zpívám nějaké téma, zpívám ho s náladou, jakou v tu chvíli mám,“ říká Melanie De Biasio. Jak zní hudba utkaná z kašmíru? Poslechněte si.

Melanie De Biasio se narodila ve valonském Charleroi belgické matce a italskému otci. Vystudovala flétnu, hudební teorii a herectví a v devadesátých letech začínala jako členka popových, funky a jazzrockových kapel. Později odešla do Bruselu, kde tři roky studovala na Conservatoire Royal de Bruxelles. Podílela se na řadě jazzových projektů a časem začala spolupracovat se dvěma skladateli a klavíristy, Pascalem Mohym a Pascalem Paulusem, se kterými v říjnu 2013 vydala zmiňované CD No Deal. Mezi léty 2011 a 2012 realizovala umělecký projekt ve věznici – jeho cílem bylo skrze hlas, pohyb, dech a rytmus probudit kreativitu vězňů. V témže období absolvovala rozsáhlé turné po Chile, Maroku a Vietnamu. 

V její tvorbě je fascinující schopnost dráždit nevyřčeným, napínat posluchače a pohrávat si s časem. Při koncertech působí zpěvačka jako mim – vyjadřuje se nejen hlasem, ale celým tělem, různě je ohýbá a vymršťuje. Svými skladbami otevírá potemnělý, do fialových odstínů zabarvený svět, který „evokuje vzpomínky na The Doors, Herbieho Manna nebo Badalamentiho tajuplnou hudbu k filmům Davida Lynche,“ jak napsal recenzent magazínu The Arts Desk. Podívejte se na záznam z jejího loňského koncertu.

Text: Eliška Svobodová, Zdroj foto: www.mediapias.fr a 2.bp.blogspot.com.