► Výstavu “Via lucis. Stanislav Libenský a Jaroslava Brychtová pro sakrální prostory v Čechách a na Moravě” otevírá UPM v Praze ve čtvrtek 21. října

Ke 100. výročí narození Stanislava Libenského pořádá UPM v Praze výstavu, která se stane součástí dlouhodobé expozice Plejády skla 1948–2018. Kurátorka výstavy PhDr. Sylva Petrová zvolila pro název latinské sousloví Via lucis – Žijící světlo, ze stejnojmenného spisu Jana Amose Komenského, naznačující sílu a stálou platnost „světlého odkazu“ těchto dvou sklářských osobností. U příležitosti výstavy vyjde i odborná stejnojmenná publikace autorky Sylvy Petrové.

Výstava zprostředkovává odkaz dvou mezinárodně etablovaných českých umělců-sklářů: profesora Stanislava Libenského (1921 – 2002) a spoluautorky společných úspěchů Jaroslavy Brychtové (1924 – 2020). Expozice se zaměřuje na realizace umělců ve veřejném, sakrálním  prostoru. Konkrétně přibližuje obrovská okna –vitraile v pražské kapli sv. Václava v katedrále sv. Víta, Václava, Vojtěcha a Panny Marie z let 1964–1968, okno v kapli sv. Anny v klášteře sv. Jiří na Pražském hradě z let 1974–1975. Vypráví o vzniku a charakteru sedmi vitrailí, jež oba umělci navrhli a realizovali v zámecké kapli v Horšovském Týně mezi lety 1997 až 1991 a přináší informace o historii jejich osmi oken v hradní kapli brněnského Špilberku z let 2001 až 2003.

Díla této dvojice umělců určená do architektury jsou hodnocena jako zásadní příspěvek rozvoje fenoménu světového autorského skla. Vrchol mezi nimi představují právě díla integrovaná do rekonstrukcí sakrálních prostor mezi lety 1964 – 2003, protože se těchto  úkolů oba zhostili nejen výtvarně zcela svébytně, ale i neortodoxně: spíše je pojali jako obecný symbol duchovního života, než konkrétní liturgie. Ve svých vitrailích použili unikátně i novou technologii – stavovaného skleněného reliéfu v otevřených formách. Cílem výstavy je zprostředkovat informace o těchto dílech, které jsou bohužel málo známá a ukazuje spojení experimentálního sklářského díla a rekonstruovaných významných historických prostor. Expozice naznačuje vzájemné souvislosti těchto návrhů do architektury s paralelním proudem jejich autorské komorní plastiky, která byla nesčetněkrát vystavována doma i v zahraničí a je proto mnohem známější. Zároveň dává důraz na analýzu osobního příspěvku Stanislava Libenského ke společné práci – především v oblasti kreseb jako krásných uměleckých artefaktů a zároveň podkladových plánů dalšího vývoje trojrozměrných prací ve skle. Ale neméně dobře objasňuje a oceňuje i úlohu Jaroslavy Brychtové, která zajišťovala sochařské a realizační etapy těchto děl.   

Uměleckoprůmyslové museum v Praze – historická budova
ulice 17. listopadu 2, Praha 1
Otevřeno: úterý až neděle 13:00–18:00