Všímáme si

PODZEMNÍ ZAHRADY PROTI VLNÁM VEDER

Na počátku 20. století začal sicilský přistěhovalec, pěstitel citrusů a vizionář Baldassare Forestiere (1879-1946) přeměňovat neúrodný pozemek v kalifornském Fresnu na podzemní oázu, která i dnes produkuje citrusové plody a poskytuje úkryt před vlnami veder. Forestiere Underground Gardens jsou fascinující ukázkou toho, že něco velkého je možné vytvořit i s málem.

PODZEMNÍ ZAHRADY PROTI VLNÁM VEDER
PODZEMNÍ ZAHRADY PROTI VLNÁM VEDER

Text a foto: Valérie Záhonová

Okolí Forestiere Underground Gardens nepůsobí na povrchu nijak významně. Člověk by rozhodně nehádal, že zde narazí na originální výsledek lidské důmyslnosti a píle. Po sestupu ze schodů, asi pět metrů pod úroveň terénu, se návštěvníkům vyjeví síť klenutých místností a podzemní království citrusů – svět, který Baldassare Forestiere budoval celých čtyřicet let.

Do Ameriky přišel v roce 1901. Po krátkém pobytu na východním pobřeží odjel na západ, kde chtěl začít podnikat v pěstování citrusů. Zakoupil proto pozemek v kalifornském Fresnu. Vzápětí ale zjistil, že pod tenkou vrstvou úrodné půdy se na něm nachází jen zhutněná půdní vrstva, v angličtině označovaná jako hardpan. Pro tuto oblast je tento typ půdní vrstvy typický, avšak na Forenstierově pozemku se nacházela neobvykle silná vrstva.

Všechny své prostředky tedy Forestiere vynaložil na nákup půdy, která byla pro pěstování citrusových stromů nevhodná. Situaci neulehčoval ani fakt, že v témže období oblast zasáhla rekordní vlna veder. Centrální údolí je každé léto sužováno vysokými teplotami, v létě roku 1905 ve Fresnu naměřili téměř 47°C. To je teplotní rekord, který tam doposud nebyl překonán. Aby Forestiere unikl horku, začal v roce 1906 kopat na zakoupeném pozemku sklep. Na svém podzemním útočišti pracoval večer po celodenní namáhavé práci na farmě. Možná se inspiroval vinnými sklepy rodné Sicílie, které v letních měsících poskytovaly příjemný úkryt před sluncem, nebo raně křesťanskými katakombami v Římě, kde před odjezdem do USA pobýval.

Přečtěte si také: Paříž, město zahrad na střechách

Z jedné sklepní místnosti se prostor postupem let rozrostl. Forestiere vše budoval sám, bez mechanizace nebo dynamitu, pouze za pomoci jednoduchých nástrojů a s použitím minimálních nákladů. V některých místech byla vrstva hardpan tak tvrdá, že ji pouze odtesával. Jinde ji opracovával do menších bloků, které využíval na stavbu oblouků, podpěr a zdí, čímž ušetřil za nákup kamene a cihel. Co vykopal na jednom místě, použil zase jinde. Pod téměř dvoumetrovým nánosem hardpan objevil kvalitnější půdu a ještě v desátých letech do ní v podzemním prostoru zasadil první strom, aby vyzkoušel, zda je vhodná k pěstování citrusů. Půda se jevila slibně. Vnitřní prostor s průhledem na povrch zase poskytoval mladému stromku dostatek světla a současně i ochranu před přímým sluncem i mrazem.

Průhledy pro stromy.

Forestiere v pokusech pokračoval. Budoval nádrže na vodu, podzemní dvorky a nádoby pro citrusové stromy, experimentoval s jejich umístěním, velikostí světlíků i hloubkou sklepních prostor. Aby rozvrstvil a prodloužil délku sklizně, využíval několik úrovní terénu i různé odrůdy stromů. Zasadil citrusy, bobuloviny i množství exotičtějších druhů – kumquat, lokvát nebo cicimek známější pod názvem jujuba. Po dvaceti letech byl schopen své výpěstky prodávat a vydělávat si tímto způsobem na živobytí.

Forestiere Underground Gardens mají nyní tři výškové úrovně v hloubkách tři, šest a sedm metrů pod zemí. Teploty jsou zde o pět až osm stupňů Celsia nižší než na povrchu. Kuželovité světlíky nejenže přivádějí denní světlo, ale umožňují také rychlejší vytlačení horkého vzduchu. Cesty a místnosti totiž Forestiere konstruoval v různých šířkách způsobem, aby pomohly usměrnit proudění. Forestierův podzemní byt a sad se postupně rozšiřovaly. Přibyla letní a zimní ložnice, koupelna, kuchyně, salonek s krbem, nespočet jeskyní a dvorky pro pěstování ovocných stromů. Postavil také kapli nebo rybníček, pod jehož dnem se nachází místnost se skleněným průhledem pro pozorování ryb.

Vlevo: Pohled do jedné z ložnic / Vpravo: Koupelna.

Asi není divu, že ve stavitelově mysli se zrodil nápad otevřít svůj nevšední domov návštěvníkům. Rozhodl se vybudovat z něho resort. Za tímto účelem vykopal tunel pro pohodlný příjezd návštěvníků autem. Sám si poměrně brzy pořídil auto a v automobilismu viděl velký potenciál. Následně začal pracovat na podzemním tanečním sále. Chtěl tam vytvořit prostor, v němž by se konaly svatby nebo večírky. Toto dílo už bohužel nestihl dokončit.

Zemřel v šedesáti sedmi letech. Taneční sál dostavěl jeho bratr Giuseppe. Baldassare Forestiere zemřel bezdětný. Za čtyřicet let vytvořil na ploše čtyř hektarů více než šedesát místností metodou pokus omyl, bez pomoci plánů a formálního stavebního vzdělání. Některým stromům, které Forestiere zasadil, je dnes díky příznivým podmínkám, které chrání před vedry i mrazy, i více než sto let. Běžně se přitom v Central Valley citrusy dožívají polovičního věku.

V roce 1978 byly Forestiere Underground Gardens zapsány na seznam kalifornských historických památek (California Registered Historical Landmark) a v současnosti jsou spravovány příbuznými Baldassare Forestiera. Formou komentovaných prohlídek jsou přístupné veřejnosti. Na konci prohlídky v tanečním sále si lze povšimnout Forestierova citátu: „To make something with a lot of money, that is easy, but to make something out of nothing - that now is really something.” (Vyrobit něco za hodně peněz, to je snadné, ale vyrobit něco z ničeho – to už je opravdu něco.). Nelze se ubránit pocitu, že největší překážkou lidského konání bývá naše vlastní vůle spíše než nepřízeň osudu.