Obrazem
Na kole po stopách kodaňského bydlení
V Kodani žiju už něco málo přes rok. Ale teprve nedávná návštěva kodaňské výstavy Housing and Welfare – Homes Ensembles City mě přiměla k zamyšlení: Jak vnímám Kodaň a bydlení? Kde bych se v Kodani za deset let viděla já? Se psem, zahrádkou a manželem na periferii vnitřního města, nebo v luxusním bytě s výhledem na ploché Dánsko a můj milovaný most Øresund?
-
Na kole po stopách kodaňského bydlení
Abych si utřídila myšlenky, vydala jsem se na soukromou okružní trasu na svém vanilkově žlutém bicyklu s proutěným košíkem. V něm se mnou cestoval dánský tradiční oběd: smørrebrød, až dojde na nejhorší a mně vyhládne. Hned na začátku jsem zavítala do Frederiksbergu – úředně odděleného města uprostřed Kodaně. Mají tam dokonce i místní sazbu daně, z obvyklých 36 % je snížená na 35 %. Zastavila jsem se na místě zvaném Hostrup Have, jeho podobu navrhl architekt Hans Dahlerup Berthelsen v letech 1935 až 1936. Hostrup Have je největší andelsboligforening v Dánsku. Dánové slovem andelsboligforening označují speciální druh obytných domů, které se tu ve třicátých letech začaly stavět pro pracující třídu. Řekněme takový severský bratr panelových domů střední a západní Evropy. Nové domy měly chudším obyvatelům dopřát lepší životní podmínky za nižší cenu.
Způsob, jakým místní za bydlení platí a jak se k němu mají, je někde na hranici mezi nájmem a koupí vlastního bytu. Spolu s výhodou nižších nákladů jde ruku v ruce povinnost nájemníka udržovat celý dům nebo zodpovědnost za dluhy v nemovitosti. Prostory frederigsbergského andelsboligforeningu, který jsem navštívila, obývala i nejedna dánská celebrita.
Proč chtějí všeobecně movití Dánové bydlet v bytovém družstvu? Do Hostup Have (have – zahrada) se musí každý zamilovat, jakmile překročí jeho hranice a dostane se do skrytého vnitrobloku, kde se rozprostírá nádherná zahrada, staré stromy, trávníky, záhony a několik soch. Ideální místo pro hygge, oblíbenou aktivitu Dánů. Připadáte si tu jako v jiném, pohádkovém světě, kde vítězí dobro a lítají jednorožci.
Hlad na mě ještě nepřišel, smørrebrød nechávám prozatím v košíku a jedu dál. Přesouvám se do 21. století na břeh Sydhavnen. Tato část města těží z toho, že je blízkosti centra i hlavního kodaňského kanálu. Studio Lundgaard&Tranberg Arkitekter zde v letech 2006 až 2008 přispělo projektem Havneholmen, který měl za úkol restrukturalizovat obchodní přístav na nově rostoucí čtvrť pro bydlení začleněnou do průmyslové oblasti.
Vzniklý bytový komplex se skládá ze dvou bloků ve tvaru „U“ s vnitrobloky. Všech dvě stě třicet šest apartmánů různých velikostí a provedení je navrženo tak, aby byly maximálně prosluněné, s výhledem na moře a skýtaly možnost trávit čas venku. Genius loci se v případě Havneholmen (havn – přístav) opírá o kouzlo moře a jeho modř stahující do hlubin. Přímořská atmosféra je podtržena jednoduchým materiálem fasády, vegetací a souvislou promenádou, která spojuje město a přístav.
I když tohle místo ráda navštěvuji a je začleněno na mém seznamu „must see“, když přijedou kamarádi architekti, musím být kritická. Jednoduše bych se sem na delší dobu než rok nenastěhovala, připadá mi moc studené a neosobní. Konečně chápu, proč někteří klienti architektů nejásají nad sterilním designem interiéru, který přestane fungovat, když zapomenete koš s prádlem uprostřed chodby. Nicméně Havneholmen je podle mě skvělé místo pro typický dánský pár bez dětí, kde každý pracuje v art/fashion/business odvětví, vydělává neuvěřitelné peníze a do jejich profilu neodmyslitelně syrový věžák s výhledem na Kodaň patří.
Na Kodani je krásná barvitost jednotlivých čtvrtí. Po každé se někde ocitnu, a nechce se mi věřit, že jsem ještě před chvílí projížděla jádrem pulzujícího města. Popojíždím na jižní cíp ostrova Amager. Hned vedle Amager Resource Center se nachází rezidenční komplex Margretheholm, který nabízí různorodou škálu bydlení. Stavbu navrhl velký projekční ateliér Vandkunsten Arkitekter.
Projekt má dvě části. První má podobu velké stěny, kterou tvoří dlouhý komplex bytů s terasami orientovanými na jih.
Druhou část tvoří řadové domky, kvůli kterým jsem se na tohle místo vydala.
Stojím uprostřed řadových domů, rozhodně si ale nepřipadám jako v sídelní kaši. Vidím sen, po kterém tolik lidí touží. Děti běhají po ulicích, cestách a trávnících. Hračky ratolestí se neuspořádaně válí po zemi, kola jsou opřena o zdi domů či přístřešků pro popelnice. Chybí už snad jen bílý plot a růžové předzahrádky. Snažím se neztratit mezi cestami, které vedou do společných zahrad lemovaných zahrádkami jednotlivých domů. Osobitost příběhů každé rodiny na mě dýchá ze všech stran. Řadovky jsou sice oddělené téměř neviditelným plotem, dohromady ale fungují jako část vesnice. Pak si uvědomím, že jsem v hlavním městě Dánska, patnáct minut jízdy na kole od centra.
V Česku to někdy vypadá, že každý chce bydlet v rodinném domě se zahrádkou a pěstovat si vlastní bio zeleninu. Právě řešení od ateliéru Vandkunsten mě i přes můj celkem nelibí až „hejterský“, postoj k tomuto trendu přesvědčuje, že to ve městě může skutečně fungovat. Projektový manažer rezidenčního komplexu Lars Danielsen dodává: „Zaměřili jsme se na rodiny s dětmi a postavili pěkné domky s Vandkunsten Arkitetker. O ceně už snad jen dodat, že pokud zvolíte opatrnou strategii s cenově dostupným bydlením v dané lokalitě, většina domů je prodaná během prvních měsíců.“ Pro porovnání, cena za metr čtvereční v podobné přístavní čtvrti se obvykle pohybuje okolo 50 000 dánských korun, v případě Margretheholm se cena dostala na 25 000 DKK za m2. To znamená 3,7 milionů DKK za 147 m2 řadový dům.
Vydávám se do severní části Christianhavn, kde bydlí nejvyšší třída Dánska. Většina domů má přímý přístup do moře a lemujících vodních kanálů. Pravděpodobně proto, aby každý mohl nasednout na svou jachtu nebo plachetnici přímo z obýváku. Ze břehu mě vždy lákala bližší návštěva bytového domu Torpedohallen opět od ateliéru Vandkunsten.
Hala ve tvaru torpéda má hlavní vchod z moře. Předpokládám, že ke splnění požadavků k zapsání na seznam čekatelů, kteří si tu chtějí koupit byt, musí zájemce vlastnit minimálně kajak. (V Kodani se na byt zapisují jména ještě nenarozených dětí, poněvadž sehnat tu bydlení je celkem oříšek. Na seznamu čekatelů můžete být i dvacet pět let.)
Komplex je řešen vnitřním nezastřešeným dvorem s centrálním schodištěm, které vede z moře až na pavlačové ochozy. Dvůr je lemován balkony. Lávky spojují obě strany haly. Z dálky mě torpédo-dům fascinoval víc než zblízka. Na můj vkus moc mrtvo. Škoda, nápad s příjezdem lodí do vnitrobloku je zajímavý.
Na cestě za poslední zastávkou ještě projíždím kolem 121 metrů dlouhé bývalé loděnice. Dům byl postaven v roce 1865 architektem C. T. Andersenem, roku 1999 byla loděnice přeměněna Frankem Maalim na osmnáct mezonetových bytů.
Jednoduchá fasáda ze žlutých cihel je rozčleněná dvojicemi oken. Fasáda obracející se ke kanálu je zdobena obřími dvoukřídlými vraty s charakteristickým křížovým vzorem, díky kterým je možné cítit přítomnost poctivého řemesla – ta se z dnešní architektury bohužel vytrácí.
Anglickým způsobem řešené předzahrádky pro každodenní pohodičku mě přesvědčují, že jednoho dne bych tu chtěla zestárnout, popíjet čaj a užívat si dánského důchodu.
Cestu zakončuji lehce sentimentálně. Byggeforeninghus je další dánský způsob bydlení, kterému ani studená skandinávská srdce neodolají. Malé čtvrtě s řadovými domky – byggeforeninghusy – jsou rozesety po celé Kodani s přísně nalinkovaným uličním rastrem. Ulice jsou lemované městskými domy z konce 19. století o dvou až třech podlažích, každý má vlastní útulnou zahrádkou. Nemůžu si odpustit asociaci se Zobí ulicí z Harryho Pottera. Fakt, že v úplném jádru města můžete žít jak na periferii Londýna, je fascinující.
Koexistence sousedů očividně funguje. Nejprve míjím narozeninovou oslavu, kam bych si hned odskočila na dortík. Tady už jsou zahrady lemované bílým plotem, popínavými růžemi a břečťanem. Až budu mít rodinu, chci, aby se mé dítko prohánělo s ostatními dětmi právě tady. Ve středu každé ulice je silnice vždy vyvýšena na úroveň chodníku. (Na zpomalení tu nepoužívají retardéry, ale srovnání úrovně silnice a chodníku. Řidič auta se cítí jako na chodníku, a vlastně na něm je.)
Nechybí pískoviště, zahradní domeček na hraní, piknikové posezení pro dospělé ani dětské malůvky na zemi. Děti tu dokonce ještě v retro stylu skáčou panáka nebo přes gumu. Naposled si projdu každou ulici a snažím se vybrat, ve kterém vchodě budu jednou bydlet. Já mám jasno. A co vy? V jakém vchodě byste chtěli bydlet? Ve věži s terasou? V poklidném prostředí andelsboligforening? Nebo si počkáme, s jakou inovací přijdou Dánové příště?
11. 11. 2015 Text a foto: Lucie Hlavsová
.jpg)
Aktuálně
POSLEDNÍ KOMENTÁŘE
20. 12. 15:39
Děkuji za rozhovor, TEXTILE MOUNTAIN i jeho zakladatelka jsou neuvěřitelné plní energie, že ...
Michael Rada - Textile Mountain zachraňuje látky od designérů stejně jako kvalitní metráž, jaká už se nevyrábí
15. 11. 13:02
Dobrý den, děkuji za další zajímavý článek. Rád bych upřesnil, že v některých z ...
Michael Rada - Recyklovaná jízda: Skateboardy z leteckých součástek i rybářských sítí
18. 10. 16:13
Dobrý den, děkuji za zajímavý příspěvek. Je škoda že autoři nejnovějších publikací, ...
Michael Rada - Řemesla, 1. díl: Proč v Evropě mizejí umělecká řemesla a jaké jsou jejich vyhlídky do budoucna?
