Jak to vidí

Michael Rada: Když zredukujeme vytváření odpadu, bude se nám dařit líp

Představte si, že odpadkový koš nafouknete do velikosti malého města. A to je často objem odpadu vznikající v jednom průmyslovém závodě za jeden měsíc. Při pohledu na výkaz odpadového hospodářství elektráren a tepláren, největšího tuzemského výrobce energií, například zjistíme, že v roce 2012 vygeneroval 64 818 479 kg odpadu.

Michael Rada: Když zredukujeme vytváření odpadu, bude se nám dařit líp
Michael Rada: Když zredukujeme vytváření odpadu, bude se nám dařit líp

Pro mnohé je odpad něco, co se nedá použít, co už není třeba. Zákon praví: „Odpad je to, co umístíte na místo určené k ukládání odpadu či co předáte tzv. pověřené osobě (která má na převzetí a zpracování odpadu povolení).“ Tato definice ale vůbec neřeší, jestli do koše házíte obal od mléka, žvýkačku nebo zlatou cihlu. Cokoli umístíte na místo určené k ukládání odpadu, můžete rázem označit jako odpad, což může být dost zavádějící. Řada materiálů a věcí by se docela dobře hodila k dalšímu použití.

Nejen domácnosti, ale právě i výrobní závody, logistické areály a obchodní řetězce vytvářejí enormní objem odpadu. Jeho značnou část a někdy i většinu (například v logistických centrech) tvoří obaly. Je až s podivem, kolik obalů se použije jen jednou, aniž by někdo uvažoval o možnosti druhotného použití.

Tímto způsobem jsou „postiženy“ obzvláště obaly přicházející ze zámoří. Jakmile dorazí výrobky na místo určení, jdou často obaly obratem do kontejneru na odpad. Bohužel, přestože jsou nejenom vysoce kvalitní, ale i bez jakékoli známky poškození.

Častou námitkou „odpadových hospodářů“ v závodech je, že třídí a že tříděný odpad jde na druhotné zpracování. Leč kromě „listu o odvozu“ pro toto tvrzení nemají žádný důkaz. Navíc jsou náklady na recyklaci pro společnost často vyšší než částka, kterou za danou vytříděnou komoditu závod obdrží.

Stav tzv. přetečení jednoho dne víkendové výroby výrobce textilních koberečků do aut. Odráží přesný stav „hospodaření s odpady“. Veškeré množství „přetoku“ stejně jako další odpady z tohoto závodu skončí na skládce. Ale vyhozený či druhotně zpracovaný materiál se může hodit i na jinou výrobu. Velkou část této hromady tvoří například takzvané NG výrobky, které jen neprošly vizuální výstupní kontrolou, měly třeba špatný šev. (foto: autor)

Odpady většinou (kromě již zmíněných obalů) vznikají na výrobních linkách a jsou výsledkem standardních nastavení strojů a zařízení. Jsou to výseky, ořezy, zbytky návinu a podobně. Firmy se obvykle každý rok v rámci svých „zelených aktivit“ snaží procento či dvě z celkového objemu ubrat. Což ale nestačí, a tak se stává, že například speciální „nit“ sloužící k oplétání motorových částí namáhaných vibracemi končí v koši i přesto, že je na špulce navinuto ještě padesát metrů materiálu.

Box ze zámoří, který skončí v kontejneru na odpad. Podobně jako zbytková „nit“ sloužící k oplétání motorových částí namáhaných vibracemi. (foto: autor)

Jako příklad obratu k lepšímu hospodaření s odpady mohu uvést společnost, která za rok generovala čtyři sta tisíc kilogramů polystyrenových vložek, které sloužily jako výplně krabic s elektronickými komponenty. Likvidace těchto vložek stála firmu 10 000 000 Kč ročně.

Změnou procesního systému a zastavením tvorby odpadu a bez jediné koruny přímé investice společnost v následujícím roce vydělala 50 000 000 Kč. Pro představu o ekologické zátěži: na jeden kamion se původně vešlo jen 950 kg polystyrenu, což znamenalo přepravní objem převyšující čtyři sta kamionů. Po změně tento počet klesl na dvacet pět.

A obdobné možnosti, jen v nižších řádech, jsou všude kolem nás. Možnost nejen vydělat na „znovuobjevené surovině“, ale i radikálně snížit výdaje a ztráty, které souvisí s takzvaným odpadovým hospodářstvím podniků, měst, regionů, států, ale i jednotlivců.

Pokud se nám podaří eliminovat vytváření odpadu, získáváme suroviny a máme tak možnost využít takzvané stávající zdroje. Díky nim se nám otevírá možnost snížení závislosti na zdrojích přírodních, často neobnovitelných, a tím i snížení negativních dopadů naší činnosti na ekosystémy nejen v lokálním, ale i globálním měřítku.

Michael Rada je prezidentem Mezinárodního obchodního centra udržitelného rozvoje IBCSD, které reprezentuje společnost IBCSD LAB s.r.o. Svůj profesní život věnoval činnosti v rámci lokálních i mezinárodních společností, kde se zaměřoval na logistiku, marketing a mezinárodní obchod. Své znalosti šíří na blogu i v odborných článcích o managementu obalových prostředků, jejich vývoji, i optimalizacím globálních řetězců. Plzeňský IBCSD LAB je místem, kde je možné přebytky materiálu nejen vidět, ale i s nimi dál pracovat.