Obrazem

Co vidělo obří oko excentrika Davida Černého na huti v Šenově?

Na sklářské huti v Kamenickém Šenově se na začátku října v rámci 12. mezinárodního sklářského sympozia sešel David Černý s Jiřím Pelclem a Tanjou Pak. Nechyběl ani sklářský výtvarník René Roubíček a Jana Voldřichová, která v Kamenickém Šenově vyrůstala.

Co vidělo obří oko excentrika Davida Černého na huti v Šenově?
Co vidělo obří oko excentrika Davida Černého na huti v Šenově?

„Podle mě jsou dnes tři rozumné věci, na které se používá sklo. Sklenička, čočka do foťáku a dalekohledu a náhrada oka. Vybral jsem si oko,“ vysvětloval David Černý, který monumentální skleněné oči využije i při vytváření nově vznikající instalace v Praze.

„Nerad se materiálu přizpůsobuji. U skla mám ale velmi intenzivní pocit, že to vyžaduje. Z toho důvodu mě nikdy moc nezajímalo,“ přiznává Černý.

Přední český umělecký sklář René Roubíček, který byl na začátku sympozia společně se svou ženou Miluší uveden do nově odemčené Síně slávy IGS, kontruje: „Kdykoliv jsem měl v životě se sklem něco dělat, tak pro mě bylo na prvním místě to, abych sklo svou blbostí nepoškodil. Abych mu nesebral jeho geniálnost. Vždy jsem se to snažil vymyslet tak, aby se sklo uplatňovalo samo o sobě, aby se rozvinulo do svých krajních možností.“

Slovinka Tanja Pak oceňuje zachování řemeslné tradice: „Už dlouho jsem chtěla přijet do České republiky, abych tu mohla pracovat s místními mistry. Se sklem pracuji už pětadvacet let, ale u nás doma jsou sklárny zavřené. Najít skláře, kteří umí udělat náročné věci, není lehké.“

„Okamžiky, kdy se dotýkáme rozžhaveného skla a když ho společnou prací tvarujeme, jsou pro mě ty nejkrásnější,“ dodává Tanja Pak.

„Protože bych se nechtěl dočkat toho, abych si jednou sklo koupil zároveň s rohlíkama a tlačenkou, foukáme sklo do vozíku ze supermarketu – ten se otiskuje do výsledných tvarů,“ vyjadřuje konceptuálně své obavy Jiří Pelc.

Sklo v nákupním košíku. Apokalyptický obraz zítřka?

Do minulosti se obrací Jana Voldřichová, která se během sympozia vrátila k tradičnímu řemeslnému zpracování kovu ve spojení se sklem: „Dojížděla jsem do Kamenického Šenova už od července. Rám vznikl jako koláž z různých starožitných věcí, které jsem našla ve sklepě v Preciose. Strávila jsem tam celý první týden.

Výsledný rám si hlasitě říkal o pozornost.

„A tak jsem přemýšlela, co do něj umístím. Nakonec jsem vytvořila obraz, který kombinuje vrstvy plochých skel se zlatem a platinou. A samozřejmě, protože jsme v Preciose, tak to svítí,“ dodává Voldřichová.

Sympozium IGS (International Glass Symposium) je výrazná tvůrčí akce v oboru uměleckého skla. Jeho nepřerušená tradice sahá do roku 1982, kdy se v Novém Boru poprvé sjeli sklářští umělci, aby společně se sklářskými mistry v přátelském a tvůrčím prostředí předvedli své schopnosti a lépe se poznali.

Akce mezinárodního významu se od té doby opakuje každé tři roky a odehrává se v celé řadě sklářských provozů.

Vedle Preciosy se letošní účastníci setkali například v Ajeto Lindava, na Střední uměleckoprůmyslové škole sklářské v Kamenickém Šenově či v provozu TGK Skalice, kde Jaroslav Bejvl ml., umělecký ředitel PRECIOSA Lighting, spolu svým otcem vytvořil ze skla a formy původně určené na odlívání kovů skleněnou repliku historického mosazného svícnu. Celé sympozium ukončila vernisáž společné výstavy ve Sklářském muzeu v Novém Boru. Výstava potrvá do konce února.