Všímáme si

60. léta a naše budoucnost ve švýcarském pavilónu v Benátkách

Světoznámé prestižní bienále v italských Benátkách pomalu začíná. Ředitelem letošního ročníku je nizozemská architektonická superstar Rem Koolhass, který pro letošek jako leitmotiv zvolil hledání kořenů architektury. Švýcarský kurátor Hans Ulrich Obrist na to v národním pavilonu reaguje instalací připomínající vizonářské práce Lucia Burckhardta a Cedrica Price.

Švýcarský pavilon nacházející se hned za rohem od hlavního vchodu do areálu výstaviště Giardini publici.

Švýcarský pavilon nacházející se hned za rohem od hlavního vchodu do areálu výstaviště Giardini publici.
Švýcarský pavilon nacházející se hned za rohem od hlavního vchodu do areálu výstaviště Giardini publici.

Obrist vychází z revolučních metod těchto dvou person minulého století. Ve švýcarském pavilonu, který nabízí multidisciplinární interaktivní zážitek, při kterém je návštěvník propojen s výstavou, která je podle něj dál utvářena, není místo pro klasickou statickou výstavu. Švýcaři nepřišli s pouhou ukázkou tvorby významných osobností. V Benátkách podle Priceových a Burckhartových vizí vybudovali nový učební interaktivní prostor architektury.

Prostor pavilonu se mění před očima návštěvníka, pracuje s časem a neustálými změnami v našem světě. Pavilon nabízí dvě tematické části. A Strollthrought odkazující na práci Lucia Burckhardta kurátorsky spravované světoznámým studiem Herzog & de Meuron a Fun Palace zabývající se tvorbou Cedrica Price, jehož kurátorem je Mirko Zardini ředitel Kanadského Centra Architektury. Na pozvání kurátora Hanse Ulricha Obrista zareagovalo i japonské architektonické studio Bow-Wowna a myšlenku Priceova Fun Palace (Paláce zábavy) umocnilo působivou vizuální show nacházející se nad vchodem pavilónu. Švýcarský pavilon tak jistě nebude pouhou nástěnkou informující o národní architektuře a umění.

Potteries Thinkbelt od Cedrica Price - mobilní učebny pro dvacet tisíc studentů napojené na železniční síť.

Vypadá to, že švýcarská expozice bude zajímavým počinem. Nasvědčuje tomu i fakt, že jednou z osobností, jejíž dílo posloužilo jako inspirace, je švýcarský politický ekonom, sociolog, historik umění a urbanistický teoretik Lucio Burckhardt (1925–2003). Burckhardt bádal nad problematikou člověkem vytvořeného prostředí, zkoumal viditelné i neviditelné aspekty našich měst, krajiny a politického dění. Současně je zakladatelem tak zvané Strolologie — nauky zabývající se přirozeným pohybem lidí v prostoru, zkrátka bádal nad tím, kudy lidé chodí. Jeho další projekt Lehrcanapé, jehož základem byla výměna profesorského křesla za pohovku v reakci na změny poměrů v tehdejším systému výuky na ETH Curych, vedl ke komplexnímu oborově propojenému demokratickému pojetí vzdělání na univerzitách.

Druhá osobnost, z jejíž práce vychází letošní koncept švýcarské reprezentace, je anglický architekt a vizionář Cedric Price (1934–2003). Svojí provokativní tvorbou inspiroval mnoho současných architektů včetně Richarda Rogerse či právě Rema Koolhaase. Ústředním tématem Priceových realizací byla představa, podle které za pomoci vhodného využití moderních technologií budou moci lidé získat bezprecedentní kontrolu nad svým životním prostorem.

Podobně jako byl Burckhardt kritikem tradičního univerzitního systému, Price v rámci tématu vzdělávání během svého života představil projekt Potteries Thinkbelt pro zanedbanou průmyslovou oblast Staffordshire. Navrhl mobilní učebny, napojené na železniční síť, které měly podmínit hospodářský a sociální rozvoj oblasti. To je myšlenka natolik silná a opodstatněná, že můžeme jen zoufat, že se projekt nezrealizoval. Představme si výuku v teple učebny, se kterou projíždíme městem a učíme se na reálných příkladech - geniální a přitom jednoduché řešení.

Další z Priceových projektů Fun Palace je jakousi laboratoří zábavy, ve které měl být prostor pro tanec, hudbu, divadlo i ohňostroj. Konstrukci pavilonu navhl Price tak, aby Fun Palace bylo možné lehce a rychle přemístit. Jeho pevnou část viděl ve formě ocelového skeletu, který měl tvořit podporou pro adaptivní elementy (závěsná divadla, promítací plátna, amplióny…) a přemístitelné modulární buňky.

Fun Palace - projekt, který výrazně ovlivnil architekty Richarda Rodgerse a Renza Piana při návrhu pařížského Centre Georges Pompidou.

Pavilon inspirovaný myšlenkami předních osobností architektury 20. století bude možno navštívit od 6. června do 23. listopadu 2014. Mimo jiné jeho prostory oživí i architekti Stefan Boeri a Lorenza Baroncelli, kteří v jeho prostorách nabídnou kontakt s celosvětovou sítí filozofů, výzkumníků a dalších akademiků. Společně s nimi budeme mít příležitost pokládat otázky k problematice měnícího se světa, ve kterém se nacházíme. Z diskuze bude vznikat elektronický deník a tištěný týdeník The Tomorrow.

Spolu s tím Švýcaři již potřetí připravili v Palazzo Trevisan degli Ulivi i doprovodný program v Salon Suisse od kurátorů Hiromi Hosoya a Markuse Schaefera, kde proběhne série debat a akcí, během kterých si účastníci v uvolněné atmosféře bienále vymění názory na současný svět a architekturu. Pozornost se bude soustředit především na problematiku rozvoje měst ve Švýcarsku a všeobecný tlak na urbanizaci ve světě. Uvidíme, zda nám budoucí měsíce přinesou díky průzkumu našich kořenů sahajícím do 60. let i nějaké odpovědi pro dny budoucí.

text: Jan Petrš, zdroj foto: biennials.ch