Téma

Včely a lidé: Historie spolupráce od dávnověku po současnost

Bez včel by život na naší planetě téměř nebyl možný. Čím vším včely vylepšují kvalitu našich životů? Dokáží se včely přizpůsobit klimatické změně? Jak si včel všímá současný design? Odpovědi na tyto otázky a mnoho dalších zajímavostí najdete v tomto textu.

Včely a lidé: Historie spolupráce od dávnověku po současnost
Včely a lidé: Historie spolupráce od dávnověku po současnost

Autorka: Anna Sochorová • Foto: PollyDot/Pixabay

Než se zaměříme na benefity včelí populace, ještě krátce odbočíme k historii. Med, pyl a včelí larvy se objevovaly už v jídelníčku primitivních předchůdců lidí, kteří se naučili cíleně vyhledávat úly, aby naplnili své potřeby. První zmínka o získávání medu se objevila ve španělské jeskyni Cauveas de la Arana. Kresba na jejích zdech je dle historiků stará zhruba dvanáct tisíc let a vyobrazuje člověka sbírajícího med. O medu se píše také v Koránu a Bibli, ale rozhodně nejde o jediné dochované důkazy o tom, za jak důležité považovaly předchozí generace tento fascinující hmyz. Zmínky o včelách se našly v hieroglyfech nebo třeba na zdech chrámů. Egypťané a Sumerové je dokonce uctívali jako posvátný hmyz. Fascinovaly i řecké myslitele jako třeba Aristotela. Tento filozof byl známý svojí láskou ke včelám a popsal je ve svém díle Historia animalium.

A jak tomu bylo na Slovanském území? První záznamy o chovu včel můžeme najít už v 9. století, kdy se dle webu Pleva začal vyvážet včelí vosk z Čech do různých světových stran. Následoval prodej medových perníčků na trzích ve 14. století. Pak přišel rozvoj včelařského řemesla, jeho následný úpadek spojený s následky třicetileté války. O první rozsáhlou podporu se zasadil patent Marie Terezie z roku 1775, který zbavil včelaře poplatků. V tomto období také vznikaly první včelařské školy. Další rozvojová vlna přichází na přelomu 19. a 20. století díky změnám v zemědělství a technice. Na včelařské scéně se objevují nové typy úlů a také medomet.

S vývojem nepochybně souvisí i vznik Českého svazu včelařů. Spolek sdružující včelaře má více než 54 tisíc členů a 203 včelařských kroužků pro mládež. Členové spolku tvoří 98 procent všech včelařů na našem území. Česko se tak řadí mezi státy s nejvyšší organizovaností chovatelů včel na světě. Předsedkyně svazu Jarmila Machová za důvod považuje fakt, že i naši předkové věděli, že v jednotě je více síly.

Co vlastně dělá takový svaz kromě vytváření včelařské sítě? Jeho hlavním cílem je pečovat o své členy a pomáhat jim v růstu. Zároveň se snaží vyvolat zájem o včelaření u mladších generací. Lobbuje za podporu včelařského oboru, výzkumu a dobrého zdravotního stavu včelstev. Snaží se propojovat včelaře a sdílet tipy a triky k tomu, jak se o včely starat, aby nestrádaly.

Klimatická změna má dopad na všechny živé organismy na naší planetě a včely nejsou výjimkou.
,,Kvůli velmi teplé zimě kladou včely v podstatě celou zimu, což souvisí s tím, že se množí roztoč Varroa,‘‘ vysvětluje Machová. Včelaři jsou tak nuceni na jaře provést další léčebný zásah proti tomuto roztoči. Dle ní se ale včely za 80 milionů let naučily přizpůsobovat. ,,Je-li zima, semknou se do chumáče, ve kterém se zahřívají a šetří energii a zásoby. Využijí i tu nejmenší chvilku, aby vyletěly z úlu nasbírat nektar nebo pyl,‘‘ uvádí. Za mnohem zásadnější problém považuje snižující se úživnost krajiny a pylovou pestrost.

Krátké trávníky a zahrady, kde jsou pouze túje, jsou podle ní pro včely pouští. V minulosti totiž bylo běžné, že příroda rozkvétala postupně, a proto tu pro včely vždy bylo něco k snědku. Dnes se ale běžně stává, že nenajdou ani nektar, ani pyl. V případě pylu pak často nemají přístup k dostatečně pestrému výběru. ,,To, že se musí živit například jenom řepkou, má pak dopad na jejich kondici a imunitu. Ani člověku by nesvědčilo, kdyby musel jíst každý den pouze vejce. Včely jsou v tomto stejné,‘‘ uzavírá.

Pro ochranu včel vzniklo několik zajímavých projektů. Jedním z nich byl třeba speciální papír, který včelám sloužil jako energetický nápoj. Šlo o spolupráci polské společnosti Saatchi&Saatchi IS Warsaw a organizace City Bees. Bee Saving Paper se na trh dostal v roce 2018. Produkt byl vyrobený z citronové trávy. Obsahoval cukr, který včelám pomáhal k tomu, aby byly schopné doletět dál. V papíru byla také semínka medonosných rostlin. Zasazením tak mohla vzniknout nová místa, kde si včely mohly odpočinout a načerpat energii.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Bee Saving Paper (@bee_saving_paper)

Alternativními metodami k lepšímu zdraví?

Jak je tedy jasně vidět, včely byly předmětem lidského zájmu již od nepaměti. Generace před námi dokázaly rozpoznat jejich důležitost, a dokonce je považovaly za posvátné. Nyní se včelí produkty prostřednictvím apiterapie dostávají i do současné medicíny.

Apiterapie je alternativní terapie využívající včelí produkty, jako je například med, pyl, propolis či včelí jed. Tuto techniku začali lidé na vlastní kůži zkoumat již v antické Číně a Egyptě. Řekové a Římané včelí produkty využívali přímo v medicíně, a to právě díky jejich protizánětlivým účinkům.

Med je jedním z produktů, které vyžívá většina z nás. Jde o první babskou radu proti nachlazení, kašli či proti nespavosti. Je dobrý na léčbu ekzému a hydrataci pokožky. Díky svému antiseptickému účinku napomáhá k rychlejšímu hojení ran. Včelí vosk se používá jako základní složka nejrůznějších mastí. Po propolisu se zase sahá při potížích spojených s paradentózou, pomáhá bojovat proti plísním a je účinný i proti vypadávání vlasů.

Včelí jed v sobě skrývá melitin. Ten má dle australských vědců z Institute of Medical Research potenciál při léčbě jednoho z nejagresivnějších typů rakoviny prsu, který je zodpovědný za téměř 15 procent diagnostikovaných případů. Melitin během hodiny dokázal zcela zničit membránu rakovinotvorné buňky. Za pouhých dvacet minut zásadně zredukoval chemické zprávy rakovinotvorných buněk nezbytných pro jejich růst a vývoj. Svůj objev vědci považují za velice vzrušující. Bude ale zapotřebí mnohem více testování, než se bude moct využívat v léčbě.

Za zmínku určitě stojí i dýchání včelího vzduchu. V Česku se s touto technikou teprve začíná, ale v zemích jako je třeba Slovinsko, kde jsou včely národním pokladem, jde o běžnou metodu. Včelí vzduch je v podstatě směs propolisu, larev, pylu, mateří kašičky, silic a odpařených látek z medu. Může se využívat třeba jako prevence při astmatu, alergiím, chronickým onemocněním plic nebo při infekcích dýchacích cest.

To vše je důvodem, proč se do včelaření vrhá čím dál tím více lidí a při procházkách velkými městy může narazit na střešní úly.

Včely v designu

Německá designérka Emma Johann do veřejného prostoru zapracovala místa pro hnízda divokých včel prostřednictvím panelů na fasádách. Panely jsou vyrobené z termálně upraveného dřevěného popela, jílu a kameniny. Jsou v nich vytvořené díry všemožných velikostí. A proč se zaměřila zrovna na divoké včely? Protože jsou tyto druhy zodpovědné za velké množství opylování. Pouze v Německu se aktuálně nachází přes pět set druhů divokých včel. Ty jsou převážně samotářské, a tak místo v úlu odpočívají v nejrůznějších zákoutích. Projekt BUZZZ se snaží demonstrovat, jak dokáže propojení všech živých organismů proměnit města.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Emma Johann (@emma.johann_)

O příbytky divokých včel se zajímá také izraelská designérka Bracha Haviv. Loni proto navrhla projekt Nestincity. S ním jsou spojené workshopy, kde lidé pomáhají s výrobou hnízd a zároveň se vzdělávají o životě a potřebách divokých včel. Výsledné produkty putují do komunitních zahrad.

Designéři se nevěnují pouze včelím obydlím, ale pracují i s materiály, který včely produkují. Třeba s propolisem. Marlène Huissoud pracuje s jeho lesklou černou variantou extrahovanou z kaučukovníku. Ve spolupráci s řemeslníky zkoumala, jak je možné využít tradiční techniky přímo na práci s propolisem. Po mnoha pokusech se jí ho podařilo vyfouknout, a tak vznikla série propolisových nádob ve tvaru kmenů stromů. Huissoud používá propolis kvůli jeho pevnosti a lesku i jako lak.

Sarah Kaeck se zase snaží snížit spotřebu plastu při skladování potravin. Spojením organické bavlny, včelího vosku, rostlinného oleje a stromové pryskyřice, vytvořila odolný ale zároveň poddajný potravinový obal. Obal je znovupoužitelný, a tak nabízí ekologickou alternativu k jednorázovým igelitovým sáčkům.