Ptáme se

Marcos Garcia: Proč je důležité při stavbě kompostovacího záchodu tančit?

Marcos Garcia je muž mnoha profesí a schopností. Ekoturistický průvodce, učitel španělštiny a angličtiny, tanečník salsy, odborník na kostarickou faunu a flóru, stavitel a farmář. Na farmě Finca Siempre Verde, která se nachází v malé vesnici Mastatal v Kostarice, se mu podařilo skloubit své znalosti a dovednosti. Na tomto místě jsem strávila dva týdny jako dobrovolnice, ubytovaná v novém domku, který Marcos dostavěl před pár měsíci.

Marcos Garcia: Proč je důležité při stavbě kompostovacího záchodu tančit?
Marcos Garcia: Proč je důležité při stavbě kompostovacího záchodu tančit?

► switch to english version

Když jsem byla v nejbližším městě Puriscal a hledala autobus do vaší vesnice, několik lidí hned poznalo, kam jedu, stačilo jim se na mě podívat. Ale před deseti lety bylo pro dobrovolníky obtížné cestu najít. Jak se z Mastatalu stala atraktivní turistická destinace?
Všechno to začalo, když byla v roce 1987 oblast La Cangreja prohlášena národním parkem. Tehdy sem začalo mířit víc turistů. V roce 1991 koupil americký pár objekt, který se dnes jmenuje Mastatalský ranč (Rancho Mastatal), a předělal ho na farmu s edukativním zaměřením. Byl to první místní projekt, který ubytovával dobrovolníky a učil je udržitelnému životnímu stylu a přírodnímu stavitelství. Dnes jsou tu celkem čtyři farmy, Finca Siempre Verde (pozn. red.: Věcně zelená farma) jsme založili jako druhou v pořadí.

Všechno, co nabízíte hostům na farmě, do sebe zapadá. Stalo se to náhodou?
Farmu nevlastním jen já, ale moje rodina. Mně patří akorát tak špína, co mám za nehty. Moje rodina je rodina farmářů. Vyrostl jsem se zvířaty – s prasaty, kuřaty, krávami a koňmi. Odjakživa jsem cítil blízkost ke své půdě, a přestože jsem absolvoval kurz permakultury na střední škole, který mě navnadil dál rozvíjet, co jsem se naučil, nejlepší školou pro mě byla škola s mým tátou. A v tom jsem chtěl pokračovat.

Marcos Garcia na rodinné farmě

Co bylo dál?
Po dokončení střední školy, což bylo v roce 2001, se objevila nabídka jednoročních kurzů, které financovala vláda. Vybral jsem si kurz tesařiny, protože jsem neměl peníze na vysokou školu. V roce 2003 jsem pracoval v Mastatalu, postavili jsme tu komunitní centrum. Později jsem absolvoval kurzy angličtiny a udělal si certifikát ekoturistického průvodce. Chvíli jsem učil španělštinu dobrovolníky na Mastatalském ranči, ale to bylo velmi neformální. Hledal jsem místo, kde bych mohl své znalosti lépe uplatnit.

Co si mám představit pod slovem ekoturistika?
Řekněme, že se vydáš do Kostariky jako turista. Můžeš se ubytovat v drahém hotelu a utratit spoustu peněz, a stejně zemi doopravdy nepoznáš. Nebo můžeš přijet sem, ubytovat se u místních, poznat faunu a flóru, jak se tu žije. To se snažím propagovat já.

Vzděláváte se dál?
Naskytla se mi možnost, a tak jsem absolvoval kurz stavění z bambusu. Nedávno jsem také byl na krátké cestě kolem Kostariky, abych lépe poznal vlastní zemi a mohl rozšířit svoji průvodcovskou nabídku.

Lodžii na farmě jste postavil s pomocí skupiny z univerzity. Já jsem tu jako dobrovolnice na pár týdnů, jsou tu ale i dlouhodobí pomocníci a návštěvníci, kteří mohou bydlet u vaší rodiny a učit se španělsky. Jak to dohromady funguje?
Finca Siempre Verde je otevřená pro kohokoliv. Ale třeba Mastatalský ranč už krátkodobé dobrovolníky nepřijímá. Já ano, ale v budoucnu to chci změnit. Lodžii jsem postavil hlavně proto, abych mohl ubytovávat větší skupiny a organizovat tu rekreační pobyty. V únoru přijedou dvě skupiny, které budu provádět po okolí a které absolvují masérský kurz s Ruth, mojí novou dlouhodobou pomocnicí.

Plánujete do budoucna přijímat skupiny namísto dobrovolníků?
Ne zcela. Skupiny, které mají placený program, ať už masérský kurz nebo kurz o stavění budov, jsou nezbytné, aby projekt přežil. Krátkodobí dobrovolníci jsou bohužel finančně nepřínosní. Rád bych ale nicméně dál přijímal dlouhodobé dobrovolníky s konkrétním zaměřením, se kterými bych mohl lépe pracovat a které bych tak mohl víc naučit.

Když jste mě prováděl po farmě, řekl jste: „Všechno, co vidíš, jsem postavil dohromady s dobrovolníky. Až na ta dvě houpací křesla.“ Jak to celé začalo?
Začalo to v roce 2005, projekt jsem nazval Cabanas Siempre Verde (pozn. red.: Věcně zelené chaty) a to byly i první stavby, které jsme s dobrovolníky stavěli. Bydlel jsem tehdy ještě v domě u rodičů a potřeboval jsem místo, kde bych mohl ubytovávat dobrovolníky. Tak vznikly chaty, které jsou dole podél cesty.

Z čeho jsou postavené?
Převážně ze dřeva, střecha je kovová deska, zbytek jsou hřebíky a šrouby.

Postavil byste to tak znovu nebo byste něco změnil?
Postavené jsou dobře, ale místo není vhodné. Jsou uprostřed lesa, s nedostatkem světla. Je tam velmi vlhko. Bylo by nutné se o dřevo neustále starat a i pro dobrovolníky bylo těžké tam bydlet. Jejich věci snadno zplesnivěly. Jedna z chat tam stále částečně stojí, dřevo z druhé jsem použil na další stavby.

Před deseti lety tady byl jeden, dva dobrovolníci za měsíc. Nyní máte kapacitu dvaceti dobrovolníků. Co bylo mezitím?
Začátek byl pomalý. Zveřejnil jsem projekt na stránkách WWOOF, jedna dobrovolnice mi s tím pomohla. Zařídila mi stránky a vyřizovala za mě mailovou komunikaci. Já jsem se s počítačem naučil pracovat teprve před osmi lety! Tehdy jsme byli dohodnuti, že mi zavolá pokaždé, když někdo napíše. Šest měsíců se nikdo neozval a teprve tehdy jsem se konečně dostal ke své mailové schránce a objevil stovku nepřečtených zpráv.

Co bylo dál?
V roce 2009 jsem se oženil a s dobrovolníky jsme začali stavět hlavní budovu.

Hlavní budova sestává z Marcosova pokoje, otevřené a prostorné kuchyně, kde jeho sestra Carol vaří pro dobrovolníky tři jídla denně. Kuchyně plynule přechází v jídelnu a prostor k odpočinku, ať už ve zmiňovaných houpacích křeslech nebo v houpacích sítích.

Jak dlouho stavba trvala?
Stavba probíhala od ledna do září. Budova je z týkového a cedrového dřeva, betonu a kamenů, které jsme posbírali u řeky. Střecha je opět z kovového plátu.

Jak vybíráte materiál na stavbu?
Snažím se vybrat takový, který je levný, snadno dostupný a neškodí přírodě. Například týkové dřevo je masivní a krásné. Není to ovšem ideální stavební materiál, je drahé a trvá dlouho, než vyroste nové. Jakmile pokácíš stromy, zpustošíš tím půdu, listí stromů půdu sterilizuje. Dřevo, které používám já, je zbytkové. Nemá dokonale rovný tvar, stavební firmy ho proto nechtějí použít a nechají mi ho zadarmo. Já jsem spokojený, protože mám krásný přírodní materiál a nemusím kvůli tomu strom kácet.

Jak je to s cedrovým dřevem?
Cedr zde roste velmi snadno a jeho kácení není pro půdu taková katastrofa. Použili jsme ho například na podlahu. Ale opět šlo o přebytky, které jsem dostal zadarmo.
Podobně je to s dlaždicemi, které používám jako pojivo. Jsou nalomené, nedokonalé a stavební společnosti se jich chtějí zbavit.

Takže jde o velmi ekonomický způsob stavění!
Nejdražším materiálem byly kameny od řeky. Sesbíral jsem je s pomoci dobrovolníků, ale musel jsem si pronajmout nákladní auto, které je sem vyvezlo, což se nakonec dost prodražilo. Opravdu jsem ale tehdy stál o to, abychom stěnu v kuchyni vystavěli právě z těchto kamenů. Myslím, že jsou moc krásné.

Kdo vymyslel podobu dalších interiérů?
(Marcos s úsměvem ukáže na sebe) Už sis všimla zvířat v lodžii?

Lodžie je třípatrová budova. Sestává ze dvou pokojů po deseti postelích, které se nacházejí v dolním a horním patře. Dole jsou také dvě sprchy a relaxační prostor.

Prostřední patro zvané „joga studio“ se využívá ke cvičení, hraní na hudební nástroje, k masážím (Marcos vyrobil i masážní stůl) či ke studiu. Je zde malá knihovna, dva stoly a několik židlí.

Viděla jsem jen tukana.
Je tu sova i krokodýl. (Marcos odkazuje na kusy dřeva, které použil při stavbě a které svým přirozeným tvarem připomínají zmiňovaná zvířata. Je třeba se dobře podívat, aby jeden ocenil elegantní dekoraci.)

Materiály vybíráte hlavně prakticky a hledáte jednoduchá řešení. Jak je to s bambusem?
Bambus je invazivní rostlina, která sem byla importovaná z Asie. Roste velmi snadno a rychle. Má dlouhé kořeny, a tak když ji pokácíš, rychle znovu doroste. Nemám tedy pocit, že ubližuju přírodě, když si od ní bambus beru, navíc jeden můj známý vlastní bambusovou plantáž a prodává mi dřevo za dobrou cenu. Mimoto je to krásný materiál.

Vedle lodžie leží uspořádané hromady bambusového dřeva. Jakým procesem musí dřevo projít, než ho použijete na stavbu?
Nejdřív je třeba do něj vyvrtat díru, musí být duté. Pak je třeba zevnitř aplikovat určité chemikálie, které ho ochrání před termity a plísněmi. Hlavně před těmi plísněmi, protože deštivé období u nás trvá devět měsíců.

Jaké má využití na stavbě?
Jako sloup, podpora střechy, na výrobu židle, stolu, postele. Existují dva hlavní typy bambusu. Ten, který používám já, je silný a pro budovy ideální. Ten druhý, tenký, používám velmi zřídka, hlavně na dekorativní účely.

Jak probíhala stavba nového kompostovacího záchodu? Viděla jsem míchání různých materiálů a pak exotické tance, které se odehrávaly přímo na nich.
Ano, to tancování je velmi důležité! (smích) Zdi jsme postavili z materiálu, který se anglicky jmenuje cob – je to směs hlíny, písku, vody a slámy (pozn. red.: tzv. mazanice). Aby se všechno dobře smíchalo a materiál držel pohromadě, muí se dobře promísit, ideálně pomocí nohou, může se na něm skákat nebo tančit. Ze vzniklé směsi vždy postavíme jednu vrstvu, necháme ji zaschnout, pak ji jen lehce navlhčíme, aby držela pohromadě, a navrch dáme další vrstvu. A tak dále.

Stavba kompostovacího záchodu (foto: Hana Stejskalová)

Proč je základ záchodu postavený z betonových cihel?
Dole bude velmi vlhko. Je to stejný případ jako se sprchami. Zmiňovaný cob nemůže být neustále vlhký.

Proč budujete kompostovací záchod právě v dolním patře lodžie? Chápu, že ten starší nahoře na kopci je trochu daleko, ale nebude to tady zapáchat?
Původní kompostovací záchod je postavený ze dřeva a dřevo příliš dlouho nevydrží vlhkost a teplo, které výkaly vytvářejí. Stavba nového byla tudíž nevyhnutelná. Co se týče zápachu, plánuji k záchodu zavést kovový komín, který zajistí ventilaci vzduchu.

Podobně jako při stavbě sprch plánujete při stavbě záchodu využít i staré lahve od vína. Máte k tomu i nějaký jiný než dekorativní důvod?
Ano, je jich několik. Libí se mi ten design, ale vinné lahve mohou také dodat prostoru světlo. Částečně mohou sloužit jako ventilace, ale co je nejdůležitější, když použiju recyklovaný materiál, ušetřím na novém. Tím, že prostor zaplním lahvemi, ušetřím hodně betonu.

Jaké máte plány do budoucna?
Těch je spousta. Byl bych rád, kdyby byla farma co nejvíc soběstačná. Chci pěstovat ve skleníku zeleninu. Nedávno jsem začal s pěstováním kávy. Také bych rád někam jinam přesunul prasata. Nepůsobí to zrovna nejlíp, když přijde návštěva a jedna z prvních věci, kterou vidí, jsou dvě malé ohrady s prasaty. Mému tátovi se ten nápad nelíbí, říká, že když budou dál, tak k nim nebude moct dojít a nakrmit je. Ještě mám jeden velký sen, chci postavit vařič, který bude získávat energii z prasečích výkalů. Ale to je velmi daleká budoucnost.