Ptáme se

Jaroslav Bejvl ml.: Díky vadám vznikají vetřelčí struktury

Jaroslav Bejvl ml., šéfdesignér Preciosy Lighting, má za sebou úspěšnou prezentaci firmy na letošním Designbloku i na festivalu světla Signal. „Lidé potřebují mít možnosti pracovat se světlem,“ říká. I z tohoto důvodu hned vedle huti na severu Čech buduje Preciosa světelnou laboratoř a sám Jaroslav Bejvl se pohybuje napříč kontinenty a regiony. Významná část zákazníků Preciosy se nachází na Středním východě. Díky širokému spektru světelných projektů ale můžete na česká svítidla, oscilující na hraně tradice a inovace, narazit i v našich krajích.

Jaroslav Bejvl ml.: Díky vadám vznikají vetřelčí struktury
Jaroslav Bejvl ml.: Díky vadám vznikají vetřelčí struktury
Jaroslav Bejvl a Eva Eisler na letošním Designbloku.
Jaroslav Bejvl a Eva Eisler na letošním Designbloku.
Vytváření duší na Strom života na huti.
Vytváření duší na Strom života na huti.
Muutos v lese s jelenem na šestnáctém ročníku Designbloku.
Muutos v lese s jelenem na šestnáctém ročníku Designbloku.
Muutos a jejich vetřelčí struktury.
Muutos a jejich vetřelčí struktury.
Na Designbloku se objevily i Skywalkers podle návrhu Markéty Kratochvílové a Tadeáše Podrackého.
Na Designbloku se objevily i Skywalkers podle návrhu Markéty Kratochvílové a Tadeáše Podrackého.
Podracký a Kratochvílová při práci.
Podracký a Kratochvílová při práci.

► switch to english version

Na letošním Designbloku jste zazářili se Stromem života od Evy Eisler. Co tomu předcházelo?
Spolupráce s Evou Eisler začala tak, že jsme dělali projekt se studenty UPRUM, do kterého byla zapojena i Knihovna materiálů. Z této spolupráce vznikly Skywalkers od studentů Tadeáše Podrackého a Markéty Kratochvílové. Jejich soubor svítidel jsme vystavili na veletrhu Light and Building, kde měl velký úspěch. Při této práci jsem potkal Evu Eisler, v jejímž ateliéru K.O.V. dokončovala studium právě Markéta Kratochvílová. V jednu chvíli přišla Eva Eisler s tím, že má výborný nápad na „strom života“. Domluvili jsme se, že ho zrealizujeme společně. Vznikla z toho instalace, meditační prostor, strom duší, který v barokním paláci na Designbloku působil úžasně. Instalace měla skvělou atmosféru. Když si pod strom lidé sedli, měli skutečně o čem přemýšlet.

Strom života nebyl jen krásný, ale i monumentální a trochu mystický.
Technologie, kterou jsme použili na výrobu skleněných prvků, je výjimečná. A zároveň i měřítko objektu, jak říkáte, bylo monumentální. Pro mě byl zajímavý ten kontrast surového přírodního materiálu stromu s precizně technologicky vymazleným a do konce dotaženým detailem svítící skleněné duše.

Strom života od Evy Eisler v Colloredo-Mansfeldském paláci na letošním Designbloku.

V čem spočívá kouzlo svítící duše?
V jedinečné technologii výroby, kterou jsme právě vymysleli, když jsme s Evou Eisler přemýšleli, jak smysluplně realizovat její návrhy. Strom měl mít lehkost, ale přitom měl být velký, jeho světlo má být pro lidi pocitově příjemné.
Skleněná část svítidla je udělaná ze tří dílů, do jednoho dílu jsme udělali ve skle závit a přímo do závitu jsme natočili objímku z transparentního plexiskla; dojem celoskleněného tvaru a lehkosti duše tak zůstal zachován. Vedle toho vznikl výborný efekt, který jsme nikdo nepředpokládal.

Kouzlo?
Čistý vnější tvar je ve velkém objemu důmyslně tvarovaný a tím, že se do něj vložila duše, která je z matového skla, vznikla uvnitř jakási světelná duše. Díky spojení optiky velkého kusu a svícení vnitřního kusu vzniká optický, třetí tvar, který se mění podle toho, z jakého úhlu se na něj díváte. Svítidlo nabízí světelné hrátky, duše se pohybuje, levituje a jakoby mění tvar, podle toho, jak chodíte kolem. Pan Roubíček říkal, že to sklo je výborný materiál, protože vás vždycky dokáže překvapit. Objeví se něco, co někdy možná tušíte, někdy vůbec. A najednou to tam prostě je. Podobně jako v případě svítidla Evy Eisler.

Stalo se něco podobného při navrhování svítidel i vám?
U konceptu svítidel Muutos. V Desné, kde máme dceřinou firmu Ornela, jsou obrovské archivy kovových forem, které jsou staré osmdesát, sto let, a jsou jich tam tisíce. Tam mě napadlo staré formy transformovat do nových tvarů. Když jsem tam byl, tak jsem ještě vůbec nepočítal s tím, že staré formy budou mít v sobě za těch několik desítek let používání vady, které můžou zásadně ovlivňovat nové tvary finálních výrobků. Ukázalo se, že vady umějí vytvořit dekory, které normálně ve formě nebo ve skle neuděláte.

Jak jste s tím pracoval? Transformoval jste původní formy?
Kolekce Muutos, to je vlastně transformace historických forem do nových tvarů. Formy jsou staré zhruba šedesát, osmdesát let. Jejich nedokonalost, vady, které jsou dány jejich stářím, vytvářejí atypické struktury. Jejich vzniku napomáhá samotné tvarování, při kterém je původní velikost výsledných tvarů volně přemodelována a několikanásobně zvětšena. Původní pravidelnost dekoru je tak narušena vetřelci – nepravidelnými strukturami –, které zvýrazňují optiku skleněné hmoty.
Původní tvar tak již není čitelný, pouze v náznacích, v detailech původního dekoru je při velké fantazii patrný.

Sklo se díky novému způsobu tvarování ve formě rozrůstá.
Ano, v místě té vady. Každý kus je svým způsobem originál. Záleží na tom, kolik se nabere skla, jak se to rozfoukne, kde se zahřeje víc, v jakém místě naopak zchladí. Je zajímavé zkoušet i tvrdší skloviny, jako je opál, který vám nedovolí výrazné tvarování struktur. Až když jsem si se sklem začal hrát, tak jsem teprve viděl, co to vlastně umí v tomto případě udělat; pak už jsem s ním pracoval cíleně a vznikaly finální produkty.

„Každý kus je svým způsobem originál," říká o svítidlech Muutos Jaroslav Bejvl.

Zmínil jste, že jste zkoušeli i různé skloviny. Pro vás jako pro firmu je tradiční český křišťál, ale asi využíváte i jiné materiály.
Základní řadu jsem navrhl v sedmiprocentním olovnatém křišťálu. K tomu jsem chtěl černou, proto jsme zvolili speciální sklovinu, kterou nazýváme Black Hyalit. Vlastně se jedná o tmavou fialovou, na první pohled černou sklovinu. V místě, kde se rozfoukne struktura, tak vznikají jedinečné valéry černé a fialové. Zákazníci na Muutos reagovali pozitivně, proto jsme kolekci rozšířili o nové tvary a nové barevné mutace. Vznikly z toho výborné kolekce doplňující původní řadu. Nyní budeme dělat i růžové, kolekci s opalínem (poloprůhledným opálem).

Barvu skla vytváříte přimícháváním různých prvků?
Každá sklovina má své přesné složení. Podle toho, jaké do toho dáváte suroviny, tak se sklo zabarvuje. Spolupracujeme třeba s Jardou Šváchou, který je v naší zemi jedničkou na sestavování a zkoušení nových barev. Jsme schopni v podstatě vyvinout a namíchat barvu, jakou si zákazník řekne. Nyní připravujeme speciální barvu – na bázi kouřového skla – na přehlídku designu do Milána.

I na poli barev skla je stále možnost nějakého experimentu?
Ano, možnosti jsou stále otevřené. Klient si řekne, že chce určitou barvu, kterou bude mít v interiéru, a pak se snažíme domíchat přesně ten odstín, jaký požaduje. V loňském roce jsme dělali jeden speciální projekt při stavbě největší jachty na světě, pro který jsme vyvíjeli tři speciální barevné odstíny sklovin. Vytvářeli jsme tam ohromné stropy skládané ze speciálně lisovaných skleněných prvků; na ty jsme si vytvářeli nové kleště a mačkali jsme je přímo na huti od píšťaly.

Často děláte svítidla do velkých interiérů, tam je asi žádoucí, aby přesně ladila. Pro architekty-investory jsou asi vaše znalosti výroby skla lákavé.
Naštěstí jsou schopni uznat a vypozorovat, která firma jim dává jaký servis, protože ne každá firma to dokáže a má technologické zázemí jako třeba my.

Co ještě je k úspěchu ve velkém světě třeba?
Musíme být pokorní. Pokora je strašně důležitá z toho důvodu, že spolupracujete s architektem, který projekt tvořil s určitou představou, myšlenkou. Bylo by špatné vnucovat mu až přespříliš nějaké názory, které jdou proti jeho myšlení. Máme výrazné realizace tam, kde jsme dostali prostor a kdy zákazník očekával naši aktivitu v předloženém řešení návrhu. Nicméně zajímavé jsou i ty projekty, kde naše svítidlo, byť mělo deset metrů, bylo zasazeno do interiéru, takže si ho na první pohled ani nevšimnete. Kolikrát se stává, že v interiéru je tolik výtvarných prvků, že kdyby se tam přidalo výrazné svítidlo, nebylo by to správně, protože by svítidlo příliš konkurovalo těm výtvarným doplňkům v interiéru. To, že jsme pochopili vizi architekta, je asi největší ohodnocení naší práce.

Tradice vaší výroby asi u klientů hraje docela významnou roli?
Já nerad mluvím o tradici, samozřejmě máme tradici, ale u hodně lidí to může navozovat pocit, že se přes tu tradici nejsme schopni dostat dál. Rozvíjíme se dál, posouváme se.

Interakce lidí, světla a skla, Crystallation.

Co nového máte například v rukávu?
Máme speciální program, který se jmenuje Stardust. Zpracováváme odpad, který vzniká při lisování základní suroviny pro broušení malých kamenů. Třeba nyní ho přes speciální fólie lepíme a nanášíme na látku, kterou tím zároveň zpevňujeme. Díky tomu, že je látka zpevněná, se dá krásně tvarovat do organických tvarů. Speciálními LED zdroji dosahujeme prosvícení. Dělá to úžasné efekty.

Vykreslujete spoustu různých směrů, kudy může Preciosa jít...
To jo, ale vždycky se snažíme, aby tam zůstal jeden signifikantní prvek, což pro nás je ten broušený křišťál, případně struktura, která navazuje na ty broušené, byť třeba se to pak rozvede do dalších směrů řešení. Preciosa je tak společně s firmou Swarovski na vrcholu světového žebříčku výrobců kvalitního broušeného křišťálu.

Svítidlo ale není jen sklo. Jaké materiály používáte na konstrukci a závěsný systém?
To je zajímavé téma. My jsme třeba vyvinuli a postavili si speciální zařízení – pec na ohýbání plexiglasu a materiálů, které jsou založené na bázi plexiskla. Když použijete plexisklo i na konstrukci, monturu, získáte dojem, že máte celoskleněný tvar (podobně jako u skleněných prvků Stromu života), protože tam není ani kus kovu. Zbyde pár lanek, na kterých je vnitřní montura zavěšená. A to je všechno.

Kovy se nenosí?
Lidi, kteří si od nás chtějí koupit moderní nebo módní formy svítidel, nás vnímají jako firmu, která se specializuje na sklo ve všech jeho podobách. Od nás čekají, že na svítidle bude hlavně kvalitní sklo, kov často vadí, dělá ve skle stíny. Zákazníci chtějí koupit sklo a čekají ho od nás.

Přesto nejde kovy tak úplně obejít. S čím nyní pracujete?
V poslední době hodně používáme hliník, hliníkové profily, plechy i různé odlitky. U těch velkých objektů je velké plus ušetřit na váze. Architekti pak mohou dimenzovat stavby s výrazně nižšími náklady – díky tomu, že vědí, že my jsme schopni udělat ne robustní pětitunové svítidlo, ale třeba jednotunové, a přesto neslevit z vizuální kvality návrhu.

Technologické inovace jsou tedy nutností?
Snažíme se, aby v našich novinkách byla vždy nějaká přidaná hodnota, která nejen posune vnímání naší firmy, ale hlavně přinese něco nového zákazníkovi. Když jsme například zjišťovali, že je pro lidi obtížné vnímat kovy ve skle, tak jsme vyvinuli koncept svítidla Element, který na sobě nemá ani kousek kovu. Zároveň jsme díky tomu vyvinuli tištěné spoje a plotter, který nám umí vedení napětí natisknout. V tom vidím tu naši velkou sílu a věci, kterým bychom se měli věnovat. Podle mojí zkušenosti zákazníci ocení technickou a řemeslnou vyspělost, kterou si držíme.

Svítidla Element na sobě nemají ani kousek kovu.

Když přicházíte s nějakou změnou, tak by měla být spojena s nějakým reálným dopadem na užívání svítidla, tak aby nezůstal jenom výkřik někam do magazínu, že i tohle jde?
Výkřikům se bráníme. Když jsme dělali Element, tak už jsme věděli, že druhý vývojový krok bude 3D tisk spojů. V podstatě jsme si řekli: „Chceme rozsvítit sklo,“ (smích) a s tím jsme do toho šli. A Element má úspěch, takže nějakou přidanou hodnotu to zřejmě mělo, když na to pozitivně reagují architekti i naši zákazníci.

Asi máme v mozku nějaký spoj, který se při slově svítidlo sepne... čeká „sklo“ a pak vidí něco, co se blýská a chová jinak. A mozek je vyděšený.
Možná. Udělali jsme svítidlo tak, že jsme skleněný lustr zabalili do vzácné tkaniny, která jakoby ten skleněný lustr schovala, byl vidět skrz v náznacích. Ale lidé vůbec nepochopili, že je to nadsázka, že ten textilní materiál v tomhle případě byl plnohodnotným materiálem ke sklu. Ale třeba teď, když jsme vymysleli Stardust na tkanině, tak to bude zase vnímané jinak, protože my jsme do tkaniny dostali vybroušené kameny. Alespoň podle prvních pozitivních reakcí zákazníků to tak vypadá.

Zdá se, že asociace Preciosy jako firmy se sklem je docela silně zažitá.
Ano, kvalitní sklo patří k Preciose.

Na letošním ročníku Signal festivalu jste měli před Rudolfinem instalaci Crystallation. Navrhl jste ji přímo pro festival?
Přesně tak. Ukázalo se, že interaktivní věci, do kterých mohou lidé například vstoupit, jsou populární. Navrhli jsme rozfázovaný pohyb čtverce, který vytvořil světelný tunel, do kterého mohli lidé vstoupit a dotvořit ho křišťálovými ověsy, zakoupenými za symbolickou cenu. Výtěžek poslouží jako základní kapitál nového ročníku Signal festivalu.

Crystallation během druhého ročníku Signal festivalu před Rudolfinem.

Zdrojem světla tam byly nějaké pásky?
Použili jsme LED diodové pásky, které mají tu nejvyšší odolnost vůči vodě a jsou naprogramované na opakující se sekvence, které pracují s bílým světlem a změnou barev. Díky tomu bylo vidět, jak křišťál pracuje s barvou světla.

Kudy jde dnes vývoj osvětlení a možností programovat jeho vlastnosti?
To je hodně zajímavé a důležité téma. Světlo pomáhá navozovat pocity, atmosféru a přizpůsobovat interiér aktuálním potřebám, činnostem. Kombinovat několik typů osvětlení v interiéru je současným trendem. Dává uživatelům možnost se světlem pracovat, nastavovat si ho podle potřeb. Zrovna tak se tento trend objevuje v samotných svítidlech, kdy vznikají objekty s několika integrovanými typy světelných zdrojů. Lidé potřebují mít různé možnosti, jak pracovat se světlem.
Svítidlo může fungovat jen jako světelný, dekorativní prvek, který dokresluje náladu, ale nesplňuje hygienické normy na svícení. Vedle toho umí splnit i hygienické normy, protože má druhý zdroj světla, který je intenzivní, pokud chceme.

Takže jsou to vlastně takoví mutanti…
Multifunkční předměty. To světlo ve svítidle v podstatě mutuje.

To je možná jedna z těch oblastí, která se bude v budoucnu rozvíjet.
U řady kolekcí už tyto možnosti máme. Jsem přesvědčený, že to budou lidi vyžadovat stále častěji. Potřebují mít různé možnosti, jak pracovat se světlem.

Máte třeba vy sám na sobě vyzkoušeno, že vám vyhovuje nějaký druh osvětlení?
To je problém. Moje nejveselejší barva je černá, takže...

Takže se nejlíp cítíte v komoře bez žárovky? (smích)
Doma máme velké množství světelných prvků, ale i artefaktů, které jsou solitéry v interiéru, ale nikde nemáme centrální svítidlo. V jednom prostoru jsou různá speciální světla. A ta podle nálady prostě buďto svítí, nebo nesvítí, nebo se kombinuje jejich světlo, tak aby to vyhovovalo momentální potřebě. Beru to hodně i z funkčního hlediska.

Říká se, že člověku je nejpříjemnější světlo, které se blíží víc tomu slunečnímu.
Standardně tedy se uvádí 2700 kelvinů, to je světlo, které je lehce zabarvené dožluta. Nedávno jsem byl u zákazníka v Indii a zkusili jsme na něj právě tuhle standardní barvu toho světla. On řekl, že to teda ne, že chce 4000, aby to bylo celý úplně bílý, skoro sterilní. Je to skutečně hodně o pocitech, co ten člověk chce, jak se cítí.

Zabarvení světla určuje tedy především jeho zdroj?
Ano, a je důležité bavit se právě o zabarvení a intenzitě, už jen proto, že náš olovnatý křišťál potřebuje čisté světlo. V momentě, když do něj dáme nevhodnou barvu světla, tak ztrácí vizuálně na kvalitě. Takže musíme koukat i na to, abychom nedegradovali barvou světla kvalitní výbrus a samotný materiál. I proto jsme si vybudovali vlastní světelnou laboratoř. Jedinečný materiál potřebuje jedinečný přístup i z pohledu světla.

Můžete uvést příklad?
Třeba žluté světlo, byť je třeba jen lehce zažloutlé, mu škodí. Zatímco když tam dáme lehce modré, tak zvýrazní barvu a kvalitní zpracování výbrusu. I když úplně na historickém začátku stály na našich lustrech voskové svíčky.

Na Designbloku bylo vidět, že řada firem a designérů, kteří tam vystavili světla, pracuje se staromilskou žárovkou s vláknem.
To jsou módní trendy. My s tím moc nepracujeme. Snažíme se brát do hry moderní technologie.

Designblokové žárovky sice odkazují na staré časy, ale možná mají nové vlastnosti?
Jak které, některé mají úplně stejné vlastnosti jako ty staré. Jiné mají vlákna imitovaná LED diodovými čipy, pak alespoň splňují i nějaké ekologické normy, ale není to podle mě ono. Dávám tomu ještě tak dva, maximálně tři roky. (smích)

A kde budete za tři roky vy?
Možná v nano světě. Dnes pracujeme s křišťálem na bázi nanotechnologie. Vyvíjíme speciální laky. Jsme schopni dát na křišťál lak, který není vidět, nesnižuje optickou kvalitu materiálu, ale zároveň zabraňuje například usazování nečistot. Což je hodně důležité jak v exteriéru, tak i v interiéru. Když si pověsíte klasický lustr, tak za tři měsíce na tom vidíte prach a musíte to čistit. Je to sice drahá technologie, ale když je zákazník ochoten investovat do této technologie, tak jsme schopni mu to dodat na klíč.

Oprašování lustrů s ověsy asi nebude úplně snadná záležitost.
Proto klasické svítidlo doma nechci. (smích) Ne, já bych byl nervózní i z čehokoli, co by mi viselo ze stropu. Ale jinak je rád navrhuju. Je to hezké, když v prostoru něco visí. Už samo o sobě, protože to má tu lehkost. Světlo v prostoru jakoby levituje.