Jak to vidí
Tereza Lišková: Házet perly sviním
Design, kam se člověk podívá. Zaklínadlo tvorby, projektového plánování i marketingové komunikace. Desítky dobře míněných rad a návodů. Návrhy vypadají svůdně. Design je pro všechny, je férový, empatický, kritický, nadčasový, ekologický, průmyslový, moderní, konceptuální, sofistikovaný i luxusní. Neberte to. Chcete to. Je to krásné, nebo se to prostě hodí. Design odpovídá na naše potřeby i neutuchající dynamiku trhu. Líbí se nám. Vyplatí se. A když ne, dá se nahradit nebo zapomenout.
-
Pinar Yoldas a její spekulativní organický design (foto: Julia Zimmermann, © Schering Stiftung)
-
Spekulace vystavené na berlínském festivale Transmediale ve zkumavce (zdroj: Schering Stiftung)
-
Přišla nová doba excesů a plastů? V popředí zažívací trakt Stomaximus (zdroj: Schering Stiftung)
-
Zažívací trakt se senzory citlivými na plast podle Pinar Yoldas (zdroj: Schering Stiftung)
-
Různé plasty, různé žaludky - odpověď na znečištění oceánů (zdroj: Schering Stiftung)
-
Spekulativní taxonomie může vypadat i takhle.
-
Will you? (zdroj: Schering Stiftung)
-
Sklenice vody z Tichého oceánu a ekolog Charles Moore (foto: Matt Cramer/AMRF)
-
Realita našich dní, albatros na pobřeží Tichého oceánu (foto: Chris Jordan)
-
Ptáci v době plastové budou mít podle Yoldas peří zbarvené podle druhu plastu, kterým se budou živit.
-
Skutečná želva z plastového oceánu
-
Protoyp želvy Pacific Balloon Turtle od Pinar Yoldas (Pinar Yoldas©)
-
Nové myšlenky i organismy. Vajíčka, která se zabarví podle odstínu okolního plastu - přežily by?
(Pinar Yoldas©)
Realita 21. století však klepe na dveře. A dveře jsou to naše. Možná jsou pokrokové a elegantně nalakované, zatímco u sousedů jimi profukuje a vržou tam panty. Je to jedno. Díky tvárnosti syntetických materiálů, dostupnosti zdrojů a průmyslovým zónám si můžeme vymyslet a nechat vyrobit téměř cokoli. Můžeme to také mít doma a pak to zase vyhodit ven. Záleží na pojetí, empatii i módní vlně.
Mezitím se o kus dál z oceánů vynořují velryby, které mají v žaludku celé mikrovlnky, na pláži se povaluje albatros napěchovaný umělohmotnými víčky. Mezi světadíly plave několik miliónů tun plastu, které zabírají plochu o velikosti Střední Evropy. Teorie prebiotické polévky říká, že život na Zemi vznikl před čtyřmi miliardami let právě v oceánech. Anorganická hmota se přeměnila do organických molekul a už to šlo jako na drátku. Dnešní oceán ale spíš než prehistorickou polévku, lůno života, nabízí experimentální a zkázonosný plastový mix. Design želvích krunýřů nabývá ve spojení s plastovými úchyty nových tvarů. Oceán se začíná zahušťovat a třpytit v nových odstínech.
Těžko hledat na současnou situaci uspokojivou odpověď. Může snad pomoct design? V podobě nové plastové lahve, která skvěle padne do ruky a bude připomínat elegantní samici albatrosa, asi těžko. Můžeme věřit na pokrok v oblasti pokročilých materiálů, recyklovat a šetřit o sto šest. Můžeme navrhnout nový zažívací trakt, který bude umět rozložit a využití plast. Ale možná nemusíme. Turecká umělkyně a architektka Pinar Yoldas to udělala za nás. Propojila design přírody a kultury. Na berlínské výstavě An Ecosystem of Excess představila nové skupiny organismů, které se podle její spekulace mohou vyvinout v současném plasty zamořeném oceánu.
Návrhy, které vystavila na festivalu umění a digitální kultury Transmediale v Berlíně, se staly trhákem. Ne že by její spekulativní prototypy nových organismů mohly obrátit běh spotřebního světa, v rovině spekulace ho ale převracejí naruby. Design par excellence: Excess! Organismus, který se živí naším plastovým odpadem. Poté co Yoldas strávila desítky hodin u videí, na kterých pozorovala ryby, které měly plastu plné žaludky, navrhla právě tohle. To co přichází po člověku. Post-člověk a jeho společnost, to je výstřednost, přemíra, nové druhy i smrt. Lidé a ryby zamotaní v sítích a naočkovaní čipy už nejsou tím pravým ořechovým. Chci vidět žaludek, který si to vyžere za nás.
Nové a krásně barevné organismy vystavené v Německu ukazují jednu z cest. Nehodí se pro každého a spekulativní biologie se spekulativním designem jistě nepřinášejí konkrétní řešení pro zítřejší den. Možná ani naději pro ty příští. Naší šedé kůry mozkové se ale dotýkají hmatatelněji než lecjaký překrásný kus právě vyvinutého luxusního stolku nebo totálně empatického řešení marketingové strategie. Dovedete si to představit?
Tereza Lišková absolvovala magisterské studium nových médií na FF UK v roce 2013. Od svých dvaceti čtyř let je členkou skupiny CANCEL, se kterou vaří experimentální pokrm HotKarot. Vedle dalších novomediálních pokusů ve veřejném a kuchyňském prostoru se věnuje malbě. S Atelierem ArtIn vyrazila nejprve do sibiřské tajgy, minulý rok do mongolské stepi.
12. 2. 2014
Aktuálně
►Kryštof Mařatka: Nové světy klavíru
► Evy Eisler – Ochočené nekonečno
► Seminář matériO' Fokus: Trendy a šetrné materiály v praxi 28.11.
► Heimtextil 2025: Textil jako most mezi minulostí a udržitelnou budoucností
POSLEDNÍ KOMENTÁŘE
15. 11. 13:02
Dobrý den, děkuji za další zajímavý článek. Rád bych upřesnil, že v některých z ...
Michael Rada - Recyklovaná jízda: Skateboardy z leteckých součástek i rybářských sítí
18. 10. 16:13
Dobrý den, děkuji za zajímavý příspěvek. Je škoda že autoři nejnovějších publikací, ...
Michael Rada - Řemesla, 1. díl: Proč v Evropě mizejí umělecká řemesla a jaké jsou jejich vyhlídky do budoucna?
20. 9. 14:38
Velice děkuj za "jiný" rozhovor, kromě lásky k materiálu z něj čiší LÁSKA k PRÁCI a ...
Michael Rada - EVA JANDÍKOVÁ: LNU KE LNU