Jak to vidí

Recenze výstavy Far From Nowhere

V posledních letech se pojmy recyklace, upcyklace a další termíny spojené s využíváním odpadového materiálu staly hojně používanými a někdy až nadužívanými. Tento trend je důsledkem rychlého životního stylu, měnících se módních trendů, a především průmyslu fast fashion či ultra fast fashion. Výstava Vendulky Prchalové se tak staví do opozice vůči takovému způsobu nakládání s materiály, jimiž často jako společnost plýtváme.

Recenze výstavy Far From Nowhere
Recenze výstavy Far From Nowhere

Autor: Mira Macík • Foto: Inka Ličková

Autorka k tvorbě svých objektů však nevyužívá jakýkoli odpadní materiál, ale pouze ten, který má vazbu na konkrétní místa – právě ta, která navštívila při svých rezidenčních pobytech, tedy USA, Německo, Japonsko. Tento přístup ukazuje postoj autorky nejen k umění, ale i ke světu a životu obecně, a je v mnoha ohledech podobný přístupu umělců tvořících landartové instalace. Umění vytvořené přímo v přírodě, kde umělci využívají nalezené přírodní materiály jako kameny, písek, dřevo nebo rostliny, slouží k vytvoření efemérních děl, která jsou spjata s konkrétním prostředím, v němž vznikají. Umělci jako Robert Smithson nebo Andy Goldsworthy jsou známí tím, že používají materiály přímo z okolní krajiny pro tvorbu svých děl. Tento přístup často slouží k tomu, aby se umělec mentálně propojil s místem, zdůraznil jeho význam či upozornil na důležité environmentální či jiné otázky, které jsou pro danou oblast klíčové. Autorka však s pamětí místa nepracuje poprvé. V minulosti vytvořila například dvojici váz s názvem From Murano with Love, která svou estetikou reagovala na nejslavnější sklářský region. Pro festival v Boskovicích zase vytvořila site-specific instalaci s názvem Porta, která reagovala na architekturu místní kašny a stala se tak portálem do historie tohoto města.

Inside Out. Foto: Anna Pleslová

Na této výstavě autorka využívá různé techniky práce se sklem, přičemž dominantní technikou je tavená plastika. V diptychu Charms of Noone například experimentuje s odlitky nalezených předmětů, které zmnožuje a vytváří z nich nečekané tvary. Zajímavým příkladem je multiplikace plastiky králíčka, jež vytváří v novém kontextu objekt připomínající hvězdu, která je následně adjustována způsobem evokujícím japonskou techniku svazování těla shibari. Mezi nejvýraznější díla na výstavě patří dvě série – Klackosauři a Okurkodlaci. Vizuálně přitažlivá „stvoření“ připomínají slavný odšťavňovač od světového designéra Philippa Starcka. V tomto případě se však nejedná o funkční objekt, ale o čistě sochařské dílo bez jakékoli praktické funkce. Jejich význam však může spočívat v něčem úplně jiném – v osobní interakci a zpovědní roli, kterou mohou těmto objektům přisoudit jejich případní majitelé. Názvy každé série jsou odvozeny od materiálu, z něhož autorka odlévá nožičky těchto skleněných tvorů – tedy z okurek a klacků. I samotné názvy tak přispívají k personifikaci těchto objektů, které lze snadno vnímat jako společníky, se kterými je možné komunikovat a řešit různorodé osobní situace.

Charmes Of Noone. Foto: Anna Pleslová

Klackosauři a Okurkodlaci. Foto: Anna Pleslová

Vendulka Prchalová, absolventka doktorského studia Ateliéru skla Ronyho Plesla na Vysoké škole uměleckoprůmyslové, touto výstavou nabízí nové možnosti pro recyklaci a přístup ke sklářskému umění. Prací s pamětí konkrétních míst po celém světě však otevírá i další aktuální téma, které je dnes vzhledem ke geopolitické situaci více než kdy jindy palčivé – téma přijímání odlišných kultur. „Porozumění odlišným kulturám se může zdát jako dobrý základ pro intelektuální růst většiny jednotlivců. Jsme ale schopni překonat to, jak jsme byli vychováni, jak se v průběhu času formovaly naše priority, a doopravdy porozumět něčemu tak naprosto odlišnému?“ ¹ ptá se autorka výstavou s názvem Far from Nowhere, kterou připravila společně s kurátorem Michalem Vaníčkem pro Galerii Kuzebauch. V této galerii však nevystavuje poprvé. V roce 2022 připravila ve spolupráci s Alenou Kotyzou výstavní projekt s názvem I Torture It till It Speaks to Me, který se na rozdíl od aktuální výstavy zabýval osobními tématy, a to nejistotou, úzkostí či touhou.

Derailmant. Foto: Anna Pleslová

O autorovi textu:

Mira Macík (*1993) je absolventem ateliéru Grafiky Katedry grafiky a kresby Fakulty umění Ostravské univerzity. Je šéfkurátorem Telegraph Gallery v Olomouci a ředitelem Festivalu současného umění Prostějov. Kromě toho je také nezávislým kurátorem a vizuálním umělcem. Macík samostatně vystavoval v Ostravě, Praze a Prostějově a podílel se na mnoha skupinových výstavách, jak v Česku, tak i na Slovensku, v Polsku, Mexiku a Barceloně.

¹Zdroj citace: https://prve.cz/?portfolio=connection-lost-far-from-nowhere-2023