Jak to vidí
Eliška Svobodová: Kupte mu radši opravdový nástroj, tohle jsou jen hračky
Vyrazila jsem do svého oblíbeného obchodu s hračkami na lov vánočních dárků pro synovce. Letos jsem šla najisto – přeje si foukací harmoniku a to musím, jako správná „hudební teta“, podpořit. Zamířila jsem k regálu plnému krásných pestrobarevných dřevěných nástrojů od francouzské firmy Janod a jednu harmoniku koupila.
► switch to english version
V obchodě jsem ji nechtěla přikládat k puse a zkoušet, jak zní. Foukla jsem do ní až venku na ulici. Následovalo ale značné zklamání: ta puntíkatá, vizuálně lahodná věc vydávala podladěné skřeky. Vrátila jsem se do obchodu s tím, že hračka neladí a chci ji vyměnit.
Paní prodavačka se mnou velice ochotně prošla všechny, které měla vystavené, dokonce i dražší typy s obrázkem tygra od francouzské firmy Djeco, a do všech mi dovolila fouknout. Všechny byly rozladěné. „Ano, já to taky slyším, neladí to. Vždyť jsou to jenom hračky,“ řekla mi s úsměvem prodavačka a doporučila mi, abych raději zašla do hudebnin. Po této větě jsem zůstala stát jako opařená – „To myslíte vážně? Znamená to tedy, že hračky pro děti nemusí ladit?“ Uvědomila jsem si, že přede mnou vyvstává mnohem širší problém, který bych, coby lektorka hudby, měla reflektovat.
Francouzská firma Janod kromě foukacích harmonik vyrábí také malé klavíry, xylofony, akordeony, ukulele a bubínky. Na svých stránkách je řadí do sekce „Role play toys“ – tedy hraček, které slouží dětem ke hře „na někoho“. V případě hudebních nástrojů ale jde o něco víc než jen o to, „hrát si na lidi, jak jedou v neděli k vodě“ jako medvědi od Kolína.
Dítě si nehraje na to, že hraje hudbu, ono ji hraje doopravdy. A když k tomu nedostane kvalitní prostředek, výsledek nemůže uspokojovat ani dítě samotné, ani okolí – rodiče, kteří mají doma rozladěné trumpetky nebo samohrající varhánky jistě vědí, co mám na mysli. Kvalita prvního nástroje a schopnost jej ovládat často rozhoduje o tom, jestli se dítě bude vůbec chtít hudbě věnovat. Moje babička dodnes lituje, že jako malá měla k dispozici pouze starou flétnu, na kterou se téměř nedalo hrát – nástroj ji tak svou konstrukcí a složitým ovládáním zcela odradil.
Při výběru dětských hraček se zpravidla řeší kritéria bezpečnosti, zdravotní nezávadnosti, nerozbitnosti, omyvatelnosti nebo ekologické šetrnosti. Na webu České obchodní inspekce lze k tomuto tématu nalézt desítky článků s občas dost kuriózními titulky typu „ČOI varuje před chlupatou žábou s přísavkou“ nebo „Revolver – hračka, která může ohrozit zdraví dítěte“.
V souvislosti s malými hudebními nástroji ale vyvstává problém, o kterém se téměř nemluví: neladící dětské nástroje mohou mít vliv na formování hudebního sluchu dítěte a na schopnost vnímat, respektive nevnímat, zda melodie ladí. Děti, které dlouhodobě přicházejí do kontaktu pouze s náhražkami, rozladěnými xylofonky a blikajícími samohrajkami a nemají příležitost slyšet opravdové hudební nástroje, si hůře upevňují tonální cítění.
Na seznam závadných hraček se ale tyto předměty často nedostanou, protože obvyklá kritéria splňují – neobsahují malé části, které se dají spolknout, nedá se o ně poranit, nejsou toxické, jsou omyvatelné a většinou nerozbitné. Ve výsledku tak představují nebezpečí, které rodiče bez citlivějšího hudebního sluchu a dokonce ani ČOI nemusí odhalit.
Firma Janod své hračky navíc vyrábí ze zdrojů certifikovaných jako FSC (Forest Stewardship Council) – tedy ze dřeva pocházejícího z odpovědně spravovaných lesů zachovávajících biodiverzitu a práva lokálních obyvatel. Z poměrně ekologicky šetrných zdrojů tak vyrábějí pro dětský sluch nešetrné hračky.
Je smutné, že se tyto výrobky prodávají v obchodě, který pokládám za jedinečné místo plné originálních, v Česku ne příliš dostupných, nápaditých hraček rozvíjejících tvořivost. Něco podobného bych čekala spíše v místech s levnými předměty z plastu. Nakonec jsem zašla do hudebnin a za stejnou cenu koupila kvalitní foukací harmoniku od firmy Hohner. Nemá sice na sobě obrázek tygra ani barevné puntíky, ale ladí!
Eliška Svobodová je redaktorka magazínu Material Times. Vystudovala Vyšší odbornou školu publicistiky, skladbu na Konzervatoři Jaroslava Ježka a hudební vědu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Od roku 2011 působí v Českém rozhlase, kde spolupracuje se stanicemi ČRo – Vltava a ČRo – Jazz, slyšet ji můžete například v pořadech Jazzofon a Čajovna. Je lektorkou hry na klavír ve Studiu Dobeška a kapelnicí kinder-jazzové skupiny Fanfán Tulipán.
18. 12. 2015 ilustrace: Barbora Tögel
Aktuálně
► Heimtextil 2025: Textil jako most mezi minulostí a udržitelnou budoucností
► Webinář matériO' Fokus: Od tradičních materiálů k low-tech inovacím
POSLEDNÍ KOMENTÁŘE
15. 11. 13:02
Dobrý den, děkuji za další zajímavý článek. Rád bych upřesnil, že v některých z ...
Michael Rada - Recyklovaná jízda: Skateboardy z leteckých součástek i rybářských sítí
18. 10. 16:13
Dobrý den, děkuji za zajímavý příspěvek. Je škoda že autoři nejnovějších publikací, ...
Michael Rada - Řemesla, 1. díl: Proč v Evropě mizejí umělecká řemesla a jaké jsou jejich vyhlídky do budoucna?
20. 9. 14:38
Velice děkuj za "jiný" rozhovor, kromě lásky k materiálu z něj čiší LÁSKA k PRÁCI a ...
Michael Rada - EVA JANDÍKOVÁ: LNU KE LNU